Čti, ve jménu Pána svého, jenž stvořil:
stvořil člověka z KRVE SRAŽENÉ:
čti, neb Pán tvůj jest nejvýš šlechetný,
jenž naučil (psaní) pérem:
naučil člověka, co byl nevěděl.
Ale ne; člověk zajisté jest svévolný,
jakmile vidí se soběstačným.
Zajisté (však) k Pánu tvému (vede všeho) návrat!
Co míníš o tom, jenž zbraňuje
služebníku (božímu), když modlí se?
Co míníš, kdyby raději následoval (pravé) vedení,
neb přikazoval bázeň boží?
Co míníš, když lhářem zval (proroka) a odvrátil se?
Což nevěděl, že Bůh zajisté vidí?
Ale ne; nepřestane-li, dojista uchopíme jej za kštici,
kštici prolhanou, hřešící!
Nechť zavolá pak členy spolku svého:
my zavoláme strážce pekelné!
Ale ne: neposlouchej ho, však na tvář svou padej a (k Bohu) se přibližuj!
