Při SLUNCI a polední záři jeho,
a při měsíci, když je následuje;
a při dnu, když je odhaluje;
a při noci, když je zahaluje;
při nebi a tom, jenž zbudoval je;
a při zemi a tom, jenž rozprostřel ji
při duši a tom, jenž urovnal ji,
a hříšnost i bohabojnost vnukl jí:
dobře povede se tomu, jenž čistou udržuje si ji;
a ztroskotá ten, jenž kazí si ji.
(Kmen) Tsemúd lhářem nazval (proroka) ve svévoli své;
když nejbídnější vyvstal z nich;
tu řekl prorok boží jim: „Velbloudice boží to; nechte ji píti!“
Však lhářem nazvali jej a žíly podřízli jí; i zahladil je Pán jejich za jejich vinu, rovným způsobem
aniž se bojí (toho) následků.
