Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ, -
neb ty přece bydlíš v této končině —
ni při otci a tom; co zplozuje!
Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení;
což za to má, že přemoci jej nikdo není s to?
Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“
Což za to má, že nikdo jej neviděl?
Což nedali jsme mu očí dvé
a jazyk (též), i retů dvé?
A neuvedli jej na silnic dvé?
A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu.
A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu?
neb jídla dávání v den hladový
sirotkovi, blízkému příbuznému;
neb chuďasovi v prachu úpícímu:
a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.
Tito budou státi po pravici;
a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici:
oheň (jak klenba) je obklopí.
