Když slunce bude SLOŽENO;
a velbloudice budou opuštěny;
a divá zvěř bude shromážděna;
a duše (ke svým tělům) budou pojeny;
a (dcerka) za živa zahrabaná bude tázána,
pro jakou vinu byla zabita;
když listy (knih) budou rozbaleny;
a nebesa stranou stažena;
a pekla plamen rozdmýchán;
zahrada ráje pak přiblížena:
tu (každá) duše zví, co vykonala.
Aniž přisáhnout (nutno mi) při hvězdách zpátečných
jež běží rychle a skrývají se;
aniž při noci, když temno nadchází,
anebo jitru, když dechu nabírá —
že (Korán) jest rčením, jež pronesl posel vzácný,
mocný před Pánem trůnu, pevný,
jenž poslouchán jest a věrný.
Neníť soudruh váš Džinny posedlý,
nýbrž viděl jej na obzoru jasném;
aniž pro sebe chce podržeti věci skryté,
aniž slova opakuje, jež vyřkl Satan kamenovaný.
(Korán) jest pouze Napomenutím veškerenstvu;
těm z vás, kdož přímou chtějí stezkou jít;
však nebudete toho chtít, leda by Bůh chtěl tomu, Pán světů veškerých.
