Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,
aniž přisahati při duši výčitky si činící:
zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho?
Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho!
Však člověk zapírati chce to, co před sebou má:
táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“
Však když oslepen bude zrak;
a spojeno bude slunce s měsícem;
tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“
u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště.
Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;
ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým,
a i kdyby omluvy své přednesl —
„Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej!
Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho:
a když čteme ti jej, následuj čtení jeho!
Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ —
Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící
a (stranou) necháváte život budoucí.
V den ten tváře budou zářící
a budou též tváře se temnící,
že stane se s nimi cos strašného, mnící.
Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu
a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“
a myslí (člověk), že jest mu loučiti se,
a noha s nohou splete se,
v den ten k Pánu svému bude hnán:
neb nedával almužny, aniž modlil se,
nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel,
pak ke svým (lidem) hrdě odešel.
Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem?
Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého?
Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal?
A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským.
Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé?
