فَلَمَّا رَأَوْهُ زُلْفَةًۭ سِيٓـَٔتْ وُجُوهُ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ وَقِيلَ هَٰذَا ٱلَّذِى كُنتُم بِهِۦ تَدَّعُونَ ﴿٢٧﴾
A když spatří (trest) an blíží se, zasmuší se tváře těch, kdož neuvěřili, a bude řečeno jim: ,,Totoť jest, co na sebe jste svolávali.“
