Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se:
však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“
A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest.
Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu;
moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování.
Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,
se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“
Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.
I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící:
a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.
Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků.
Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.
A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?
A jaký byl trest můj a varování mé!
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé!
Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné.
Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené:
a jaký byl trest můj a varování mé!
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl?
Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele,
řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění!
Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“
„Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl.
Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení;
a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“
Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí.
A jaký byl trest můj a varování mé!
Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená.
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
Lhářem též nazval lid Lotův varovatele.
I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,
z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.
On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom).
Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“
Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený:
„Okuste trestu mého a varování!“
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé.
Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.
Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad?
Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?
Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí.
Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.
Provinilci pak v bludu jsou a třeštění.
V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“
Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení.
A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí!
Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?
A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest:
(čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen.
Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek:
v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného.
