Vy, kteří jste uvěřili, plňte věrně závazky své. Dovoleno jest vám jísti maso dobytčat, vyjma oněch (později) vyjmenovaných, která vám nejsou dovolena. Rovněž není vám dovoleno jísti zvěřinu po dobu pouti vaší do Mekky: Bůh zajisté nakazuje, co chce.
Vy, kteří jste uvěřili, neznesvěcujte obřadů božích, aniž měsíce posvátného, aniž darů obětních a ozdob, aniž těch, kdož tlačí se k modlitebnici posvátné, hledajíce v ní milosti od Pána svého a zalíbení jeho. Ale, když skončili jste pouť, dovoleno jest vám loviti. A nechť nepopuzuje vás k činům zlým nenávist lidí, kteří rádi by byli vás zapudili od modlitebnice posvátné: raději pomáhejte si navzájem v konání dobra a zbožnosti, nikoli v konání zla a nešlechetnosti: a bojte se Boha, neboť Bůh zajisté přísný jest v trestání.
Zapovězena jest vám zdechlina a krev a maso vepřové, jakož i vše, co zabito bylo v jiném jméně než božím; zvířata zardousená a zabitá úderem, zabitá pádem neb bodnutím rohu, neb zadávená divokou šelmou, vyjma takových, která očistili jste vykrvácením; dále což obětováno bylo na postavených kamenech (model). A nedělte mezi sebou obětí, vrhajíce los pomocí šípů: jest to hříchem pro vás. Dnes zoufati si budou ti, kteří zapřeli vaše náboženství. Jich nebojte se, nýbrž mne bojte se! Dnes dokonal jsem vám náboženství vaše a dovršil vám míru milosti své: a zlíbilo se mi dáti vám Islám náboženstvím. Ale vůči tomu, jenž přinucen hladem, nikoliv z náklonnosti své k hříchu, přestoupí zákazy naše, Bůh zajisté bude velkým v odpouštění, slitovným.
Budou dotazovati se tě na to, co jest jim dovoleno. Rci: „Dovoleny jsou vám věci dobré a kořist honících zvířat, jež vycvičili jste jako psy podle umění, kterému naučil vás Bůh. Jezte tudíž z toho, co pro vás uloví, vyslovivše nad tím jméno Boha: a bojte se Boha, neboť Bůh rychlým jest v účtování.
Dnes dovoleny jsou vám dobré věci a jídla těch, kteří obdrželi Knihu, dovolena jsou vám, jakož i jim dovolena jsou jídla vaše. (Dovoleno jest vám bráti si za manželky) ctné ženy věřící i ctné ženy z lidu, obdrževšího Knihu před vámi, dáte-li jim jich věna. Žijte s nimi počestně, nikoli smilně, a nebeřte si souložnic. Kdožkoli pak zapře víru svou, niveč jsou konání jeho a mezi zatracené zařaděn bude v životě budoucím.
Vy, kteří jste uvěřili. když povstáváte k modlitbě, umyjte tváře své a ruce až k lokti a otřete hlavy své a nohy až ke kotníkům. Stali-li jste se nečistými, očisťte se: a jste-li nemocni, neb na cestě, nebo přišli jste z místa potřeby, nebo měli jste styk se ženami — a nenaleznete vody — tehdy rozemněte jemný písek a potřete jím tváře a ruce své. Bůh nechce vám tím uložiti břímě, nýbrž očistiti vás a dovršiti míru milosti své nad vámi, abyste mu byli vděčni.
Buďte tedy pamětlivi milosti Boha, prokázané vám a smlouvy, kterou učinil s vámi, když řekli jste: „Slyšeli jsme a poslechli jsme“: a bojte se Boha, neboť on zajisté ví, co utajeno, jest v nitrech.
Vy, kteří jste uvěřili, buďtež přímými a poctivými svědky před Bohem a nedejte zavésti se záští vůči někomu od spravedlivého jednání: jednejte spravedlivě, neboť toto jest nejblíže bázni boží. A bojte se Boha, neboť Bůh zajisté dobře zpraven jest o tom, co konáte.
Přislíbil Bůh těm, kteří uvěřili a konají dobré skutky, že dáno jim bude odpuštění a odměna velká.
Však těch, kteří neuvěřili ve znamení naše a lží nazývali je, údělem jest oheň (pekelný).
Vy, kteří jste uvěřili, buďte pamětlivi milosti boží, prokázané vám, když umínili si jistí lidé, že vztáhnou ruce své na vás: Bůh odrazil ruce jejich od vás. A bojte se Boha: a na, Boha nechť spoléhají věřící.“
Bůh přijal kdysi smlouvu synů Israele a vzbudili jsme mezi nimi dvanácte vůdců; a řekl Bůh: „V pravdě budu s vámi: budete-li zachovávati modlitbu a dávati povinnou almužnu a věřiti v proroky mé a pomáhati jim, a půjčíte-li Bohu dobrou půjčku — zajisté pak promine vám viny vaše: a uvedu vás zajisté v zahrady, pod nimiž řeky tekou. A kdožkoli po tomto slibu nevěří, ten zajisté zbloudil s pravé cesty.“
Však proto, že porušili smlouvu svou, zlořečili jsme jim a zatvrdili jsme srdce jejich. Přemísťují slova (Knihy) a zapomínají část z toho, čemu byli naučeni. Nepřestaneš objevovati proradu mezi nimi, až na malý počet jich. Však promiň jim a přejdi přes to: neboť Bůh zajisté miluje ty, kdož dobře činí.
A přijali jsme též smlouvu těch, kteří praví: „Jsme křesťané.“ I oni zapomněli část toho, čemu byli naučeni: pročež vzbudili jsme nepřátelství a zášť mezi nimi, jež potrvá až do dne zmrtvýchvstání. A Bůh poví jim pak, co provedli.
Vy, kteří obdrželi jste Knihu, nyní přišel k vám prorok náš a vykládá vám jasně mnoho z toho, co jste byli tajili z knihy a promíjí vám mnoho z toho. Nyní přišlo k vám od Boha světlo a kniha jasná, kterou povede Bůh ty, kdož následovati budou zalíbení jeho cestami míru, a vyvede je z temnot na světlo z dopuštění svého a povede je ke stezce přímé.
Nevěřícími pak jsou ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, jest Bůh.“ Rci: „Kdo mohl by v čem zabrániti Bohu, kdyby zachtělo se mu zahubiti Mesiáše, syna Mariina a matku jeho a obyvatele země veškeré?“
Neboť Bohu přináleží panství nebes i země a všeho, což mezi nimi jest: tvoří, co chce, neboť Bůh jest všemocný.
A říkají Židé a křesťané: „My syny jsme božími a miláčky jeho.“ Rci: „Proč tedy tresce vás za viny vaše? Nikoliv: jste pouze lidé, jež Bůh stvořil, jako ostatní. Onť odpouští, komu chce a tresce, koho chce: a Bohu přináleží panství nebes i země a všeho, což mezi nimi jest, a k němu vede cesta návratu.“
Vy, kteří jste obdrželi Knihu, nyní přišel k vám prorok náš, aby objasnil vám přestávku mezi proroky, abyste neříkali: „Nepřisel nám ani hlasatel dobrých zvěstí, ani varovatel.“ Však nyní přišel vám hlasatel radostných zvěstí i varovatel: a Bůh jest všemocný.
(Pomněte), když Mojžíš řekl k lidu svému: „Lide můj, buď pamětliv dobrodiní, jež prokázal ti Bůh, vzbudiv ve středu tvém proroky a učiniv ti krále a dav ti, co nebylo dáno nikterému z národů.
Ó lide můj, vstup do země svaté, již Bůh ti byl zaslíbil a neobracej se nazpět, neboť učiniv tak, upadl bys v záhubu.“
Řekli: „Ó Mojžíši, v zemi té obývá lid mohutný a nám nebude možno vstoupiti do ní, dokud neodejdou z ní obyvatelé její: však vyjdou-li ze země, vejdeme do ní.“
I řekli dva bohabojní, jimž pořehnal byl Bůh: „Vejděte do brány jejich a jakmile vejdete do ní, budete vítězi. A na Boha spoléhejte, jste-li věřícími.“
Řekli: „Ó Mojžíši, nikdy nebude nám možno vstoupiti do země, dokud zůstanou v ní obyvatelé její: vyjdi proti nim sám s Pánem svým a bojujte: my mezitím zůstaneme zde seděti.“
I řekl: „Pane můj, zajisté pouze nad sebou a bratrem svým mám moc: nuž rozhodni mezi námi a tímto lidem bezbožným.“
Řekl Bůh: „Tedy zapovězena budiž jim země ona po čtyřicet let a blouditi budou v poušti. Ty pak nermutiž se pro lid bezbožný.“
Vypravuj jim příhodu dvou synů Adamových podle pravdy, jak obětovali oběti a jak přijata byla oběť jednoho z nich a odmrštěna byla oběť druhého. I řekl tento: „Dozajista zabiji tě,“ i odvětil první: „Bůh přijímá pouze oběti bohabojných.
I kdybys vztáhl ruku svou, abys mne zabil, nevztáhnu ruky své, abych zabil tebe, neboť zajisté bojím se Boha, Pána světů.
Raději nechám tebe nésti vinu mou i tvoji: a údělem tvým bude oheň pekelný, odměna nešlechetných.“
A dohnala jej vášeň, jeho k bratrovraždě, i zabil jej a stal se jedním ze zatracených.
A seslal Bůh havrana, jenž hrabaje půdu, ukazoval mu, jak skrýti zločin, jejž dopustil se na bratru svém. Řekl: „Běda mi! Zdaž stal jsem se tak slabým, abych nemohl býti jako tento havran a nemohl skrýti zločin, jehož dopustil jsem se na bratru svému?“ A počal litovati.
Z této příčiny pak stanovili jsme zákonem synům Israele, že kdokoliv zabije bližního, aniž tento byl vražedníkem anebo šiřitelem nepravostí v zemi, jako by byl zabil veškeré lidstvo: ten pak, kdo zachrání život, jakoby byl zachránil lidstvo veškeré. Již dříve přišli k vám proroci naši s jasnými důkazy: nicméně i poté většina lidí páchala výstřednosti v zemi.
Však takováto bude odplata těch, kteří bojují proti Bohu a proroku jeho a pracují ke způsobení rozvratu v zemi: pobiti neb ukřižováni budou, uřezány jim budou ruce a nohy střídavě, nebo vypovězeni budou ze země. Takováto bude odměna jejich na světě a v budoucím čekají na ně tresty velké,
vyjma těch, kdož kajícně obrátí se dříve, než zmocníte se jich: a vězte, že Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.
Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha a snažte se dosíci přístupu k němu a bojujte horlivě na stezce jeho, aby dobře vedlo se vám.
Nevěřící pak, kdyby veškerý majetek země, ba dvojnásobný obnos jeho, nabízeli výkupným od trestu v den zmrtvýchvstání, nebude přijmut od nich a trest bolestný je očekává.
Rádi by vyprostili se z ohně, však nikdy nevyjdou z něho a věčná budou muka jejich.
Zloději neb zlodějce uřežte ruce, odplatou za to, co zasloužili si dílem rukou svých. Totoť jest varovný trest boží: a Bůh mocný jest a moudrý.
Však kdožkoli kajícně obrátí se k Bohu poté, když byl spáchal nepravost svou a polepší se, k tomu též Bůh obrátí se: neboť zajisté Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.
Zdaž nevíš, že Bohu přináleží panství nebes i země, a že tresce, koho chce, a odpouští, komu chce: neboť Bůh jest všemocný.
Ó proroku, nezarmucuj se pro ty, kdož předhánějí se v nevíře: z těch, kteří řekli ústy svými: „Uvěřili jsme,“ však neuvěřila srdce jejich: a ze Židů, kteří poslouchají lži, kteří poslouchají jiné lidi, však nepřicházejí k tobě. Přemísťují slova (Knihy), řkouce: „Je-li vám dáváno toto (znění), přijměte je; ne-li pak, střezte se přijmouti je.“ Koho Bůh zavésti chce v rozkol, tomu nepřispěje u Boha pranic přímluva tvá. Ti, jichž srdce nezachce se Bohu očistiti, pokryti budou hanbou v tomto světě a v budoucím uchystán jest jim trest velký:
oněm, kteří poslouchají lež a hltají věci nedovolené. Přijdou-li k tobě, abys rozsoudil mezi nimi, buď vyřkni rozsudek svůj, neb vzdal se jich. A vzdálíš-li se jich, nebudou moci uškoditi tobě v ničem: však budeš-li souditi mezi nimi, tedy rozsuď mezi nimi spravedlivě, neboť Bůh zajisté miluje ty, kteří jednají spravedlivě.
Však jak vezmou si tebe za soudce, když mají již Zákon, v němž zahrnuta jsou nařízení Boha. Nicméně oni odvrátili se od nich poté, když je byli obdrželi a nejsou věřícími.
V pravdě seslali jsme Zákon, v němž vedení jest a světlo: dle něho soudili Židy proroci, kteří odevzdám byli do vůle boží: rabíni pak a velekněží souditi měli podle oné části Knihy boží, jíž byli opatrovníky a svědky pravosti její. Pročež, Židé, nebojte se lidí, nýbrž bojte se mne: a nekupujte za znamení má věc ceny nepatrné, neb ti, kdož nesoudí dle toho, co Bůh byl seslal, jsou nevěřícími.
A předepsali jsme jim v Zákoně: „Život za život, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a odveta za poranění.“ Kdožkoli pak obrátí odvetu v almužnu, přispěje tím k vykoupení hříchů svých: a ti, kdož nesoudí dle toho, co Bůh seslal, jsou nepravostnými.
A ve stopách proroků dali jsme následovati Ježíši, synu Mariinu, na potvrzení starého Zákona: a dali jsme mu Evangelium, obsahující vedení a světlo, potvrzením starého Zákona a vedením a napomenutím pro bohabojné:
a aby lid, obdrževší Evangelium, mohl souditi dle toho, co Bůh v něm seslal. A kdožkoli nesoudí dle toho, co Bůh seslal, jest nevěřícím.
A seslali jsme tobě Knihu pravdy, na potvrzení (písem) předešlých a k ochránění jich před změněním: suď tedy mezi nimi dle toho, co Bůh byl seslal a nenásleduj přání jich, opustiv pravdu, tobě zjevenou. Každému z vás určili jsme pravidlo a stezku (vyšlapanou): a kdyby Bůh byl chtěl, byl by učinil vás národem jedním, však neučinil tak proto, že chtěl vás zkoušeti tím, co každému z vás dal. Buďte tudíž horlivými v konání dobrých skutků: k Bohu navrátíte se všichni a on dá vám pak správné vysvětlení toho, v čem jste se rozcházeli.
Rozsuzuj tedy mezi nimi dle toho, co Bůh byl seslal a nenásleduj choutek jejich: měj se na pozoru, aby neodloudili tě od některých příkazů, seslaných ti Bohem. A odvrátí-li se od tebe, věz, že Bůh chce potrestati je za některé hříchy jejich: neboť zajisté velký jest počet lidí nešlechetných.
Zdaž přejí si rozsudků podobných oněm v dobách nevědomosti? Kdo lepším nad Boha jest soudcem pro ty, kdož pevně věří.
Vy, kteří jste uvěřili, nebeřte si Židy ani křesťany za přátele, neboť oni jsou pouze navzájem mezi sebou přáteli; kdožkoli pak z vás vezme si je za přátele, stane se jedním z nich a Bůh zajisté nevede stezkou přímou lidi nepravostné.
Uvidíš ty, jichž srdce zasažena jsou chorobou, předbíhati se v přecházení k nevěřícím, řkoucí: „Bojíme se, aby nepostihl nás obrat osudu.“ Však možná, že Bůh přivede vítězství, anebo událost nějakou z rozkazu svého a pak počnou litovati svých tajných domněnek.
Pak řeknou ti, kteří uvěřili: „Nejsou-liž tito oni, kteří přisahali při Bohu, nejpevnější přísahou, že jsou s vámi?“ Niveč uvedeny budou skutky jejich a propadnou zatracení.
Vy, kteří jste uvěřili, opustí-li kdo z vás náboženství své, tu vzniknouti dá Bůh lidu, jejž milovati bude a jenž milovati bude jej. Poníženým bude lid onen vůči věřícím, však hrdým vůči nevěřícím: bojovati bude na stezce boží a nebude báti se výčitek kohokoliv. To jest milost boží: Bůh popřává jí, komu chce. On zajisté jest nesmírný, vševědoucí.
Přáteli vašimi jsou (jedině) Bůh a prorok jeho, a ti, kteří zachovávají modlitbu a dávají povinnou almužnu a kdož klekají.
A kdožkoli béře si za přátele Boha a proroka jeho a ty, kteří uvěřili, jest na straně Boha: a tito zvítězí.
Vy, kteří jste uvěřili, nebeřte si přátele těch z lidu, obdrževšího Knihu před vámi, kdož tropí si žert a úsměšky z náboženství vašeho, a nevěřících: nýbrž bojte se Boha, jste-li věřícími.
Aniž těch, kdož tropí si žerty a úsměšky, když voláte k modlitbě: činí tak proto, že jsou lid nechápající.
Rci: „Vy, kteří jste obdrželi Knihu, zdaž zříkáte se nás pouze proto, že uvěřili jsme v Boha a v to, co sesláno nám bylo a v to, co sesláno bylo před tím: a proto, že většina vás jest nešlechetna?“
Rci: „Mohu-liž ohlásiti vám horší odplatu, než jaká čeká vás u Boha? Ty, jimž zlořečil Bůh a nad nimiž stojí hněv jeho: z nichž některé v opice a prasata proměnil: ty, kteří Tághúta uctívají: ti všichni, ve špatném jsou položení a daleko zbloudili od rovné stezky.“
Když přišli k vám, řekli: „Uvěřili jsme“: však nevěřícími přišli a nevěřícími odešli. Však Bůh nejlépe věděl to, co tajili.
A mnohé z nich spatříš předstihovati se ve špatnosti a nespravedlnosti a v požívání toho, co zapovězeno bylo jim: hanba budiž jim za skutky jejich!
A kdyby nebyli zbraňovali jim rabíni jejich a velekněží v mluvení špatností a požívání věcí jim zapovězených, věru hanebné bývaly by byly skutky jejich.
A praví Židé: „Ruka boží upevněna jest okovy.“ Naopak: ruce jejich nechť jsou v okovech a nechť prokleti jsou za to, co říkali. Nikoliv: ruce jeho vztažené jsou a rozdává dary své dle toho, jak chce! A v mnohých z nich to, co sesláno ti bylo Pánem tvým, zcela jistě rozmnoží odboj a nevíru: a uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist, jež potrvá až do dne zmrtvýchvstání. Kdykoliv vznítí oheň války, Bůh uhasí jej: budou snažiti se síti rozbroj v zemi — a Bůh zajisté nemiluje působitelů nepravostí.
Však kdyby ti, kteří obdrželi Knihu, uvěřili a báli se Boha, zajisté smazali bychom hříchy jejich a uvedli bychom je v zahrady rozkoší:
a kdyby zachovávali Zákon a Evangelium a to, co sesláno bylo jim Pánem jejich, mohli by požívati všech rozkoší, jež nad hlavami jsou jejich i pod nohama jejich. Někteří z nich jednají poctivě, však většina jich — jak špatné jsou skutky jejich!
Ó proroku, zvěstuj vše, co sesláno ti bylo Pánem tvým, neboť neučiníš-li tak, nedostál jsi poslání svému. Bůh ochrání tě před zlými lidmi: Bůh zajisté nevede lid nevěřící.
Rci: „Vy, kteří jste obdrželi Knihu, nebudete míti v ničem opory, dokud nebudete zachovávati Zákon a Evangelium a to, co sesláno vám bylo Pánem vaším. To pak, co sesláno bylo tobě Pánem tvým, v mnohých z nich zcela jistě rozmnoží odboj a nevíru: však nepřipouštěj si starostí pro lid nevěřící.
Zajisté těm, kteří uvěřili, a Židům a sabejským a křesťanům: těm, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a konali dobré skutky: těm netřeba se báti, aniž rmoutiti se.
(Kdysi) přijali jsme smlouvu se syny Israele a poslali jsme jim proroky: však kdykoliv přišli k nim proroci s něčím, co nebylo jim po chuti, tu některé z nich nazývali lháři a některé z nich povraždili.
Domnívali se, že nepojde jim z toho nic zlého, však slepotou a němotou raněni jsou: poté pak odpustil jim Bůh, však na to zase mnozí z nich oslepli a oněměli. A Bůh dobře pozoruje konání jejich.
Nevěřícími jsou, kdož praví: „Bůh jest Mesiáš, syn Mariin,“ neboť Mesiáš řekl: „Synové Israele, klaňte se Bohu, Pánu mému a Pánu vašemu.“ Kdožkolivěk činiti bude Bohu společníků, tomu zapoví Bůh vstup do ráje a příbytkem bude mu oheň: a nepravostným nebude pomocníků.
Nevěřícími jsou ti, kdož praví: „Bůh jest třetím z Trojice,“ neboť není jiného boha kromě Boha jediného: a nepřestanou-li říkati tak, zajisté ti, kdož nevěřícími jsou mezi nimi, dotčeni budou trestem bolestným.
Neobrátí-li se tedy k Bohu a nebudou-li pak žádati jej za odpuštění, když Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným?“
Mesiáš, syn Mariin, byl pouhým prorokem: jiní proroci byli před ním. A matka jeho byla ženou pravdomluvnou a oba živili se jídlem: hle, jak jasnými činíme jim znamení svá a hle, jak odvracejí se od nich!
Rci: „Zdaž uctívati budete vedle Boha něco, co nemůže způsobiti vám ani škody, ani užitku? Jedině Bůh slyší a ví vše.“
Rci: „Vy, kteří obdrželi jste Knihu, nepřestupujte meze pravdy v náboženství svém, aniž následujte choutek lidí, zbloudivších před vámi a zavedších mnoho lidí do bludu: ti zajisté zbloudili s cesty rovné.“
Zlořečeni byli ti, kdož neuvěřili ze synů Israele, jazykem Davida i Ježíše, syna Mariina: to stalo se jim proto, že neposlušnými byli a hříšnými:
nenapomínali se navzájem k ustání ve zlém konání svém: hanba budiž konání jejich!
Mnohé spatříš mezi nimi vcházeti v přátelství s nevěřícími. Špatné jsou to činy, jimiž provinili se: i rozhněval se na ně Bůh a v mukách trvati budou věčných.
Kdyby byli uvěřili v Boha, a proroka jeho a v to, co sesláno bylo mu, nebyli by bývali přátelili se s nimi: však většina jich jsou nešlechetníky.
Zajisté shledáš, že největšími nepřáteli věřících mezi lidmi jsou Židé a ti, kdož Bohu dávají společníky: a zajisté shledáš, že nejbližšími v lásce k věřícím jsou ti, již dí: „Jsme křesťané.“ To proto, že mají mezi sebou kněze a poustevníky, a že nejsou pyšni.
A když slyší, co sesláno bylo proroku, slzami přetékají oči jejich nad poznanou v tom pravdou a dí: „Pane náš, uvěřili jsme a zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují.
A proč bychom nevěřili v Boha a pravdu, nám zjevenou: a proč netoužili bychom po tom, aby Pán náš uvedl nás tam, kde budou spravedliví?“
I odměnil je Bůh za slova jejich zahradami, pod nimiž řeky tekou; v nich přebývati budou věčně: taková bude odměna těch, kdož dobře činí.
Však údělem těch, kdož neuvěřili a lží nazývali znamení naše, bude oheň pekelný.
Vy, kteří jste uvěřili, nezapovídejte požívání dobrých věcí, jež Bůh dovolil vám: ale nepřestupujte mezí, neboť Bůh zajisté nemiluje přestupníků.
A jezte z toho, čímž obdařil vás Bůh, dovoleného a dobrého: a bojte se Boha, v něhož věříte.
Bůh nebude trestati vás za mýlku, jež přihodí se vám v přísaze vaší: ale bude trestati vás za přestoupení vážně učiněné přísahy. Pokáním za to budiž nakrmení deseti nuzných potravou prostředního druhu, jakou živí se rodina vaše: aneb obléknutí jich nebo vykoupení otroka. Však kdo k tomu nenalezne prostředků,. nechť postí se po dobu tří dnů. Takové jest pokání za přestoupení přísah vašich poté, když jste byli přisahali: pročež dodržujte přísahy své. Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení svá, abyste mu byli vděčnými.
Vy, kteří jste uvěřili, zajisté víno a hazardní hry a sochy a vrhání losů šípy, jsou neřesti z díla Satanova: pročež straňte se jich, aby se vám dobře vedlo.
Satan chce vrhnouti mezi vás nepřátelství a zášť vínem, a hazardní hrou a vzdáliti vás od vzpomínání na Boha a modlitbu: zdaž tedy nebudete se vzdalovati jich?
Poslouchejte Boha a poslouchejte proroka a mějte se na pozoru: však odvrátíte-li se, vězte, že prorok náš jest pouze hlasatelem pravdy zjevné.
Ti, kteří uvěřili a konali dobré skutky, nebudou míti viny za to, co byli jedli, bojí-li se Boha a věří a konají dobré skutky, a opět bojí se Boha a věří, a opět bojí se Boha a konají dobro: neboť Bůh miluje ty, kdož dobře činí.
Vy, kteří jste uvěřili, Bůh zajisté bude chtíti zkoušeti vás tím, že pošle vám zvěřinu do cesty tak, že dostihnouti ji budou moci ruce i oštěpy vaše, aby zvěděl, kdo bojí se jej v hloubi srdce svého. A tomu, kdo po té přestoupí zákaz, připraven jest trest bolestný.
Vy, kteří jste uvěřili, neusmrcujte zvěřiny během pouti své (do Mekky). Kdožkoli svévolně zabije zvěř během pouti, nechť v náhradu dá domácí dobytče stejné ceny a o tom nechť rozsoudí dva mužové spravedliví mezi vámi. Dobytče to pak přivedeno bude jako dar obětní ke Ka'bě. Jinak za pokání uloženo budiž dání potravy nuzným, aneb stejnocenným vyrovnáním budiž půst, aby provinilec okusil zlé následky svého skutku. Bůh promíjí minulé poklesky, však obnoví-li je kdo, Bůh pomstí se na něm, neboť Bůh jest mocný a pomsta jemu přináleží!
Dovoleno jest vám loviti ryby a jísti je potravou sobě a poutníkům: však zapovězen jest vám lov na souši, pokud zahaleni jste v háv poutnický. A bojte se Boha, neboť u něho budete shromážděni.
Bůh učinil Ka'bu domem posvátným a stanovištěm lidí: a určil měsíc posvátný a dary obětní a ozdoby obětní. To proto, abyste věděli, že Bohu známo jest vše, což na nebi jest i na zemi a že Bůh jest vševědoucí.
Vězte též, že Bůh přísný jest v trestání, ale též velký v odpouštění, slitovný.
Prorok jest povinen jedině hlásati vůli boží: Bůh pak dobře ví, co přiznáváte i co tajíte,
Rci: „Není rovnocenné zlo s dobrem, ač zlo vábí vás svým množstvím: i bojte se Boha, lidé rozumní, aby dobře se vám vedlo.“
Vy, kteří jste uveřili, netažte se na věci, které kdyby odhaleny vám byly, špatně by na vás působily. Však budete-li tázati se na ony věci poté, až celý Korán vám bude zjeven, budou vám odhaleny: Bůh promine vám Pak dotazování vaše, neboť Bůh velký jest v odpouštění, laskavý.
Před vámi již tázali se na věci ony lidé, však po zvědění jich stali se nevěřícími.
Bůh neučinil nařízení ohledně Bahíry, aniž ohledně Sá'iby, aniž ohledně Wasíly, aniž ohledně Hámi-a: však ti, kdož neuvěřili, vymýšlejí tyto lži na účet Boha a většina jich nemá rozumu.
Když řečeno bylo jim: „Pojďte a přijměte, co Bůh seslal a skupte se kol proroka,“ řekli: „Dostatečna jest pro nás víra, již našli jsme u otců svých.“ A vždyť přece otcové jejich nevěděli ničeho, aniž vedeni byli stezkou pravou.
Vy, kteří jste uvěřili, za duše své sami jste zodpovědni, neuškodí vám ti, kteří bloudí, jste-li vy sami dobře vedeni. K Bohu navrátíte se všichni a on pak vám poví, co jste činili.
Vy, kteří jste uvěřili, vezměte si svědky, když kdo z vás blízek jest smrti a když konáte poslední vůli: zavolejte dva muže spravedlivé mezi vámi, anebo dva jiné z jiného lidu, jste-li na cestě v zemi a tehdy postihl by vás osud smrti. Zavřete je pak oba ve světnici poté, když se byli pomodlili a máte-li ještě pochybnosti o nich, necháte je oba přisahati při Bohu takto: „Nenecháme koupiti se úplatkem, i kdyby nabízen byl nám příbuznými našimi a nezatajíme ničeho ze svědectví vzatého před Bohem: jinak nechť patříme k nešlechetným.“
Vyjde-li pak na jevo, že oni dva svědci prohřešili se proti přísaze své, dva jiní, z těch, kteří je v tom byli usvědčili, a již blízkými jsou přáteli umírajícího, nechť zaujmou jejich místo a nechť oba přisahají při Bohu: „V pravdě svědectví naše pravdivějším jest svědectví oněch dvou a netvrdíme ničeho nepravdivého: jinak pak byli bychom z nepravostných.“
Tímto způsobem usnadněno bude, aby lidé dávali pravdivé svědectví, nebo báli se, aby nebylo vzato svědectví jiných poté, když oni byli naň přisahali. A bojte se Boha a slyšte jej: neboť Bůh nevede cestou pravou lid prostopášný.
V onen den, kdy shromáždí Bůh proroky své, řekne jim: „Co bylo vám odpověděno?“ I řeknou: „Věru, nevíme ničeho, neboť tys znatelem všech tajemství.“
Tehdy řekne Bůh: „Ježíši, synu Mariin, pomni milosti, kterou jsem prokázal tobě a matce tvé, posíliv tě Duchem Svatým, abys mluvil k lidem, již v kolébce i jako muž dospělý: a když naučil jsem tě Knize a moudrosti a Zákonu i Evangeliu: pak když stvořil's z hlíny podobu ptáka a z dopuštění mého dechl's na ni a stala se živoucím ptákem z dopuštění mého: a když léčil's slepé a malomocné a z dovolení mého křísil's mrtvé: když pak chránil jsem tě před výpady synů Israele, když přišel's k nim s jasnými důkazy:“ i řekli ti, kdož neuvěřili mezi nimi: „Totoť zjevné jest kouzelnictví.“
A když vnukl jsem apoštolům: „Věřte ve mne a v proroka mého,“ odvětili: „Uvěřili jsme a tys svědkem, že oddáni jsme do vůle boží.“
Tehdy pak řekli apoštolové: „Ježíši, synu Mariin, zdaž možno jest Pánu tvému seslati nám s nebe (prostřený) STŮL?“ I řekl: „Bojte se Boha, jste-li věřícími.“
Řekli: „Chceme jísti s něho, aby uspokojena byla srdce naše a abychom věděli, žes pravdu mluvil nám a pravdu onu mohli dosvědčiti.“
Řekl tehdy Ježíš, syn Mariin: „Velký Bože, Pane náš, sešli nám stůl (prostřený) s nebe, který nechť svátkem jest prvnímu i poslednímu z nás a znamením od tebe: a nakrm nás, neboť ty zajisté nejlepším jsi ze všech živitelů.“
I řekl Bůh: „Zajisté sešlu jej vám: a kdožkoli z vás poté neuvěří, toho zajisté potrestám trestem, jakým nikoho ze stvoření jsem dosud neztrestal.“
Tehdy řekl Bůh: „Ježíši, synu Mariin, zdaž řekl's kdy lidem: Vezměte si mne a matku mou za bohy vedle Boha?“ Řekl: „Chvála budiž tobě! Není na mně, abych říkal, co není pravdou. Kdybych byl podobně mluvil, ty zajisté byl bys věděl o tom, neboť ty víš, co ve mně jest, však já nevím, co v tobě jest. Ty zajisté jediným jsi znatelem tajemství.
Neříkal jsem jim ničeho jiného, než cos nakázal mně: ‚Vzývejte Boha, Pána mého a Pána vašeho!‘ Dokud žil jsem mezi nimi na zemi, mohl jsem svědčiti proti nim ohledně skutků jejich, však poté, když vzal's mne k sobě, sám byl's dohlížitelem nad nimi, neboť tys všech věcí svědkem.
Potrestáš-li je — jsou tvými služebníky: odpustíš-li jim — tyť zajisté mocný jsi a moudrý!“
Tehdy řekne Bůh: „V tento den prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich: jim připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně. Bůh spokojen jest s nimi a oni s ním a to štěstí jest veliké.
Bohu přináleží panství nebes i země a vše, co v obou se nalézá, a on nade všemi věcmi moc má.“
