Onť to jest, jenž sesílá poklid v srdce věřících, aby rozmnožili vírou víru svoji: — Bohu pak přináležejí voje nebes i země, a Bůh vševědoucí jest a moudrý; —
a aby uvedl věřící muže a ženy do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně: a aby odejmul od nich špatnosti jejich. Totoť pak bude u Boha blažeností velkou.
A aby potrestal pokrytecké muže a ženy a mnohobožce a mnohobožky, kdož smýšlejí o Bohu smýšlením zlým: proti nim obrátí se zlé smýšlení jejich a rozhněván jest na ně Bůh a zlořečil jim a peklo schystal jim příbytkem: jak zlá to bude cesta!
Zajisté ti, kdož vcházejí v úmluvu věrnosti s tebou, vcházejí v úmluvu s Bohem: ruka boží jest nad rukama jejich. Kdožkoli tedy poruší smlouvu tuto, jedině ke škodě vlastní ji porušuje, a kdo věrně dostojí smlouvě své s Bohem, tomu dá Bůh odměnu velkou.
Řeknou ti Arabové z pouště, kteří zůstali v zadu: „Byli jsme zaneprázdněni majetky svými a rodinami svými: pročež pros za odpuštění pro nás.“ Říkají jazyky svými, co není v srdcích jejich. Rci jim: „A kdo zpomůže vám proti Bohu, kdyby postihnouti chtěl vás škodou aneb postihnouti chtěl vás prospěchem? V pravdě, Bůh dobře zpraven jest o skutcích vašich.
Naopak, mnili jste, že nevrátí se již prorok a věřící k rodinám svým nikdy a líbilo se vám pomyšlení toto v srdcích vašich: smýšleli jste smýšlení zlé a stali jste se lidem nehodným.“
Řeknou ti, kdož zůstali vzadu, když vycházíte, abyste dobyli (jisté) kořisti: „Nechte nás jíti s vámi.“ Tak chtějí způsobiti změnění slova božího. Rci: „Nepůjdete s námi: tak ohledně vás rozhodl Bůh již dříve.“ I budou říkati: „Nikoliv, ze závisti tak činíte.“ Nikoliv, však pochopiti z toho jen málo dovedou.
Rci Arabům z pouště, zůstavším vzadu: „Zavoláni budete k boji proti lidu urputnosti velké, s nímž válčiti budete, dokud neodevzdá se do vůle boží. Poslechnete-li, dá vám Bůh odměnu krásnou, však odvrátíte-li se jako odvrátili jste se před tím, ztresce vás trestem bolestným.“
Nebude slepcům hříchu, aniž chromým hříchu, aniž nemocným hříchu, (nepotáhnou-li do pole). Kdokoliv pak poslušen bude Boha a proroka jeho, uvede jej Bůh v zahrady, pod nimž řeky tekou: a kdožkoliv odvrátí se, ztresce jej trestem bolestným.
Bůh již nalezl zalíbení ve věřících, když smlouvu s tebou činili (rukoudáním) pod stromem: a znal rozpoložení srdcí jejich a seslal jim poklid, a odměnil je vítězstvím brzkým,
Přislíbiltě vám Bůh kořist bohatou, že dobudete jí a uspíšil vám splnění tohoto slibu svého: odvrátil pak ruce lidí od vás, aby znamením to bylo věřícím a aby uvedl vás na stezku přímou.
Onť to byl, jenž zadržel ruce jejich od vás a ruce vaše od nich v údolí Mekky poté, když dal vám vítězství nad nimi a Bůh (dobře) skutky vaše pozoroval.
To jsou ti, kteří neuvěřili a odpírali vám přístup do modlitebnice posvátné, jakož i nedovolovali darům obětním, aby došly místa určení svého. Nebýti pak toho, že byli mezi nevěřícími mužové a ženy věřící, kterých jste neznali, a kteří by byli bývali podupáni s sebou, čímž vy nevědomky byli byste na se uvalili hřích; (a tak) aby Bůh mohl uvésti v milosrdenství své, koho by byl chtěl: nebýti tohoto smíšení, byli bychom jistě ztrestali ty, kdož neuvěřili, trestem bolestným.
Tehdy nevěřící plnili srdce svá zuřivostí, zuřivostí nevědomosti; seslal pak Bůh poklid svůj na proroka svého a na věřící a upevnil v nich slovo bázně boží, neb (plně) hodni ho byli a (plně) si je zasloužili: a Bůh o všech věcech má vědomost.
Pravdivě naplnila se slova boží prorokovi ve snách: „V pravdě vejdete v modlitebnici posvátnou, bude-li Bůh chtíti, v bezpečí, s hlavami oholenými a ostříháni, beze vší bázně; Bůh pak ví, co vy nevíte; a mimo to přichystal vám vítězství nedaleké.“
Onť jest to, jenž vyslal proroka svého s Vedením a náboženstvím pravdivým, aby vyniknouti dal mu nad veškerými náboženstvími: a Bůh postačí tomu jako svědek!
Mohammed jest prorokem božím: ti, kdož při něm stojí, hroznými jsou vůči nevěřícím, láskyplnými pak mezi sebou. Spatříš je klečící, skloněné na tváře své, doprošující se blahovolnosti Boha a zalíbení jeho v nich: stopy vzývání jejich jsou na tvářích jejich. Totoť jest podobenství jich v Zákoně a v Evangeliu: jsou jako sémě, z nějž klíčí stéblo: pak roste a sílí a vystupuje do výše na stéble svém, jsouc radostí rozsévače. (Takými jsou), aby zuřili na ně nevěřící: těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, slíbil Bůh odpustění a odměnu velkou.
