Chvála Bohu, STVOŘITELI nebes i země, jenž činí ANDĚLY posly svými: anděly, mající křídel dvé, neb tré, neb čtvero párů. Onť přidává stvoření svému, co chce: neboť Bůh zajisté nade všemi věcmi moc má.
Cokoliv Bůh popřeje lidem z milosrdenství svého, nikdo nemůže jim odebrati, a cokoliv Bůh odebéře z něho, nikdo nemůže poslati poté: a on mocný jest, moudrý.
Ó lidé, pomněte dobrodiní daných vám Bohem! Což jiného jest Stvořitele, vyjma Boha? On vyživuje vás s nebe a ze země: není Boha, kromě něho: jak tedy můžete (tak) lháti?
Zdaž ten, jemuž zkrášleno bylo zlo konání jeho, takže vidí je dobrým, (bude jako muž dobrý)? Ale Bůh zavádí v blud, koho chce, a vede (pravou) cestou koho chce; nenič tedy duše své pro ně nářkem, neboť Bůh zajisté dobře ví o tom, co konají.
Bůh jest to, jenž posílá větry, aby zdvihaly mračna: pak ženeme je ke zmrtvělé končině a křísíme vodou zemi zmrtvělou. Stejně tak bude vzkříšení (mrtvých).
Žádá-li si kdo moci, (věziž), že moc veškerá jest u Boha: k němu stoupá slovo dobré a činy dobré on k sobě pozdvihuje. Těm pak, kdož lstivě vymýšlejí zlé skutky, dán bude trest přísný: a lest těchto on uvede niveč.
Bůh stvořil vás z prachu, poté z kapky (semene): pak učinil vás dvěma pohlavími: a nenosí, aniž porodí čeho samice bez vědomí jeho: a nestárne stařec, aniž co odejmuto jest ze stáří jeho, aby nebylo to v Knize: toto pak Bohu jest snadným.
A nejsou si rovna obě moře: jedno jest sladké, čerstvé a snadné k pití; druhé jest solné, hořké — nicméně z obou požíváte masa (ryb) čerstvých a lovíte z nich předměty k ozdobě, jimiž se odíváte: a vidíš lodi, brázdící vlny jejich, aby hledali jste si podílu z milosti Boha a abyste mu za to byli vděčni.
Onť dává vcházeti noci do dne a dává vcházeti dnu do noci: a podmanil (řádu) slunce i měsíc, takže oba pohybují se dle lhůty předurčené; totoť jest Bůh, Pán váš: jemu přináleží moc veškerá a ti, jež vzýváte vedle něho, nemají v moci ani co obnáší slupka jádra datlového.
Budete-li volati k nim, nebudou slyšeti volání vašeho: a i kdyby slyšeli je, nemohli by vyslyšeti vás a v den zmrtvýchvstání zapřou vaše spolčování (jich s Bohem): a nikdo nemůže ti o tom pověděti jako Ten, jenž o všem zpraven jest.
A neponese (duše) obtěžkaná břemene duše druhé: a když volati bude (duše) přetížená, aby neseno bylo břímě její, nebude uleveno jí v ničem, i kdyby to byl příbuzný. Varovati pak budeš jen ty, kdož bojí se Pána svého v skrytosti a zachovávají modlitbu: a kdokoliv snaží se býti čistým, činí tak ve prospěch své vlastní duše, neb k Bohu vede cesta (návratu).
Zdaž nevidíš, jak Bůh seslal s nebe vodu, abychom dali vzrůsti jí plodům různých barev? A že na horách pruhy jsou bílé a červené, odstínů různých, a některé černé:
a mezi lidmi, živočichy a dobytčaty nalézají se barvy různé taktéž? Ale Boha bojí se jen služebníci jeho nejmoudřejší: Bůh pak zajisté mocný jest a velký v od-puštění.
Zajisté ti, kdož předčítají Knihu boží a zachovávají modlitbu a rozdávají z toho, čímž obdařili jsme je, v skrytosti i veřejně, nadějí se obchodu, jenž nezkazí se:
A to, co vnuknuli jsme ti z Knihy, jest pravdou, potvrzující to, co zjeveno bylo před tím: zajisté pak Bůh dobře zpraven jest o služebnících svých a obzírá je.
Poté pak učinili jsme dědici Knihy ty, jež vyvolili jsme mezi služebníky svými: z nich pak některý prohřešuje se proti vlastní duši své: jiný kolísá (mezi dobrem a zlem): a některý předstihuje v dobrých skutcích (ostatní), z dovolení božího: totoť zajisté milost jest velká.
Však těm, kdož neuvěřili, schystán jest oheň pekelný: nebude usouzeno jim, aby zemřeli a nebude ulehčen jim trest v něm: tak odměňujeme všechny (zatvrzelé) nevěřící!
Tam hlasitě volati budou: „Pane náš, vyveď nás odtud a budeme konati dobro, nikoliv to, co konali jsme dříve.“ „Což neprodloužili jsme vám věk váš, aby ten, kdo, rozvážiti si to chtěl, mohl si to rozvážiti? A (mimo to) přišel vám varovatel: pročež okuste nyní muk! Nepravostným není pomocníka.“
On jest to, jenž učinil vás náměstky svými na zemi: a kdo nevěří, na něho padá nevíra jeho: a nevíra jich rozmnoží pro nevěřící u Pána jejich jenom nenávist: a nevíra jich rozmnoží pro nevěřící pouze záhubu.
Rci: „Co míníte o společnících, jež vzýváte vedle Boha? Ukažte mi, co stvořili na zemi, aneb jaký mají podíl v nebesích, aneb dali-li jsme jim knihu, dle níž by měli nějaké jasné důkazy?“ Nikoliv, naopak: a nepravostní slibují si navzájem pouze klam.
Bůh zajisté pevně drží nebe i zemi, aby nepominuly a kdyby pomíjely, kdo jiní dovedl by je udržeti, kromě něho Však on laskavý jest a velký v odpouštění.
A přisahali při Bohu nejpevnější přísahou, že kdyby přišel jim varovatel, byli by dojista lépe vedeni, než kterýkoli národ jiný: však když přišel jim varovatel, rozhojnil je pouze v prchání,
pýše na zemi, a lstivém kutí zla: však ono lstivé kutí zla zaplete v osidla ty, kdož je kují. Očekávají snad jinou zvyklost se strany Boha, než s jakou vystoupil vůči těm, kdož předešli je? Zajisté, že nenajdeš změny ve zvyklostech božích, aniž nalezneš ve zvyklostech božích odchylky!
Což necestovali v zemi a neviděli, jak byl konec těch před nimi, již mocnější byli jich mocí? Není ničeho, co znemožniti mohlo by rozkaz Boha na nebi, či na zemi; onť zajisté vševědoucí jest a mocný.
Kdyby ztrestati chtěl Bůh lidi za to, co zasloužili si, nenechal by na povrchu (země) ni jednoho živočicha! Však on odkládá s nimi až do lhůty předurčené: a když přijde lhůta jejich, zajisté že Bůh dobře obzírá služebníky své.