Zajisté pak Farao povýšil se v zemi a rozštěpil lid její v různé strany, zeslabuje jednu část jich tím, že zabíjel syny jejich a živil dcery jejich, neboť on byl jedním z kazisvětů.
I vnukli jsme matce Mojžíšově: „Koj ho a kdybys bála se oň, vrhni jej na moře a neboj se, aniž rmuť se: myť zajisté vrátíme jej tobě a učiníme jej jedním z poslů svých.“
A řekla žena Faraonova: „Radostí srdce mně i tobě bude: nezabíjejte jej, neb snad prospěšným nám bude aneb za syna si jej vzíti můžeme.“ Neb oni netušili.
A prázdnotou zchváceno bylo srdce matky Mojžíšovy a málem by jej byla prozradila, kdybychom nebyli opásali srdce její stálostí, aby byla jednou z věřících.
A předem již zapověděli jsme mu (cizí) kojné, (dokud nepřišla sestra jeho) i řekla: „Zdaž ukáži vám dům jisté rodiny, jež odchová jej pro vás a zacházet s ním bude upřímně?“
Tak navrátili jsme jej matce jeho, aby radovalo se srdce její, a aby nermoutila se, a aby věděla, že slib Boha jest pravdivý. Však většina lidí není si toho vědoma.
I vešel jednou do města v čas, kdy toho nepozorovali obyvatelé jeho a nalezl tam dvé mužů potýkajících se: jeden byl z jeho strany a druhý byl z jeho nepřátel. A prosil jej o pomoc ten, jenž byl z jeho strany, proti onomu, jenž byl z nepřátel jeho: i udeřil jej pěstí Mojžíš a byl s ním konec. Tehdy pak řekl (Mojžíš): „Toto jest dílo Satana, neboť on jest nepřítelem a svůdcem zjemním.“
Zrána pak šel městem pln strachu, pohlížeje opatrně kolem, a hle, onen muž, jenž byl prosil jej o pomoc den před tím, (opětně) volal naň. I řekl mu Mojžíš: „Tys v pravdě rozkolníkem zjevným.“
A když chtěl pak násilně zapuditi onoho, jenž byl oběma nepřítelem, řekl: „Zda zabíti chceš mne, jako zabil's člověka včera: tyť zajisté chceš býti jen násilníkem v této zemi a nechceš býti jedním z polepšovatelů.“
Tu přiběhl muž ze vzdáleného konce města v kvapu, řka: „Mojžíši, zajisté předáci města rokují o tom, jak zabili by tě: pročež prchni z města, neb upřímně ti radím.“
A když došel ke studnici Madianu, našel u ní sbor lidí napájejících stáda a nalezl vedle nich dvé žen, udržujících stáda svá opodál; i řekl: „Co máte v úmyslu?“ Řekly: „Nelze nám napájeti, dokud neodženou odsud pastevci: otec náš pak jest vůdce mocný.“
I přišla k němu jedna z žen, jdouc nesměle, a řekla: „Otec můj zve tě, aby odměnil tě mzdou za to, žes napojil stáda naše.“ A když Mojžíš přišel k němu a vyložil mu PŘÍBĚHY své, řekl (tento): „Neboj se, neb zachránil's se před lidem nepravostným.“
Řekl (otec): „Jáť chci dát tobě za manželku jednu z těchto dvou dcer mých, dáš-li se mi v nájem po dobu osmi let: a dovršíš-li deset, bude to tvoje dobrá vůle. Neb nechci ti nijak uložiti nesnáz: a shledáš, bude-li Bůh chtíti, že jsem jedním ze spravedlivých.“
Řekl (Mojžíš): „(Ujednáno) tak budiž mezi mnou a tebou: dovrším-li kteroukoli z oněch dvou lhůt, nebude požadavku vůči mně; a Bůh jest toho, co jsme řekli, ručitelem.“
A když dovršil Mojžíš lhůtu svou, a byl na cestě s rodinou svojí, spatřil na úbočí hory oheň. I řekl rodině své: „Posečkejte zde, neb spatřil jsem oheň: možná, že budu moci přinésti vám o něm zprávu, aneb louč z ohně, abyste se možná ohřáli.“
i vrhni na zem hůl svoji.“ A když spatřil ji hýbati se, jako by byla hadem, obrátil se zády v útěku a nevracel se. „Mojžíši,“ (volal hlas), „přibliž se a neboj se, neb zajisté jsi zde v bezpečí.
Vlož ruku svou za ňadra svá: vyjde ven bílou, však bez poruchy; a pak přitáhni k sobě ruku svou, prost bázně. Toto pak bude dvé důkazů od Pána tvého pro Faraona a předním lidu jeho, neb oni věru lidem jsou pohoršlivým.“
A bratr můj, Áron jest výřečnější mne mluvou i pošli jej se mnou na pomoc, a aby potvrdil mne v slovech mých, neb věru bojím se, že lhářem nazvou mne.“
Řekl (Bůh): „Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma moc a nevyrovnají se vám ve znameních našich. Vy dva a ti, kdož následovati vás budou, zvítězíte.“
A když přišel k nim Mojžíš s našimi znameními jasnými, řekli: „Toto jest pouze kouzelnictví vymyšlené: a my nikdy neslyšeli jsme o tom od otců našich předešlých.“
I řekl Mojžíš: „Pán můj nejlépe ví o tom, kdo dostal (pravé) vedení od něho a o tom, kdo obdrží přebývání domu (věčného): neboť zajisté dobře nepovede se nepravostným.“
I řekl Farao k předním lidu svého: „Pánové, nevím, že byste měli Boha jiného, kromě mne: tedy vypáliti dej mi, Hámáne, cihly z hlíny, abych vystavěl si palác a tak možná dostoupiti mohl k Bohu Mojžíšovu, neboť dojista mám jej za prolhaného.“
A dali jsme Mojžíšovi Knihu poté, když byli jsme zahladili pokolení předešlá jako viditelný příklad lidem a vedením a milosrdenstvím, aby o tom přemítali.
Avšak vzbudili jsme po něm pokolení a dlouhé byly životy jejich: a nedlel's mezi lidem Madianským, předčítaje jim znamení naše, avšak my poslali jsme jim posly své.
A nebyl's na úbočí hory (Sinai), když volali jsme tam (Mojžíše), avšak z milosrdenství Pána tvého poslán jsi, abys varoval lid, jemuž nebyl přišel varovatel před tebou, aby o tom možná rozvažovali:
a aby, když postihlo by je neštěstí za to, co před tím konali, neříkali: „Pane náš, kdybys byl poslal nám proroka, zajisté byli bychom následovali znamení tvá a byli bychom z věřících.“
A když přišla jim pravda od nás, řekli: „(Neuvěříme), leda že by dáno mu bylo totéž, co dáno bylo i Mojžíšovi.“ Což však nezapřeli toho, co dáno bylo Mojžíšovi před tím? Řekli: „Jsou to dvě díla kouzelníků, kteří si navzájem pomáhali,“ a řekli: „Nevěříme v žádné z nich.“
A když neodpoví k tvé (výzvě), tehdy věz, že následuji jen choutky své: a kdo zbloudilejším jest toho, jenž následuje choutku svou, aniž vedení by měl od Boha? Neboť Bůh zajisté nevede lid nepravostný.
A když předčítána jim jest, říkají: „Uvěřili jsme v ni, neboť jest to pravda od Pána našeho: my pak zajisté již před ní byli jsme odevzdáni do vůle boží.“
A říkají: „Budeme-li následovati (pravé) vedení s tebou, vyrváni budeme ze země své.“ Což neupevnili jsme se v obvodu posvátném a bezpečném, k němuž plyne hojnost plodů všeho druhu výživou od nás? Však většina jich není si toho vědoma.
A Pán tvůj nezahladil měst oněch, dokud nebyl poslal k nim proroka lidu jejich, jenž předčítal jim znamení naše: a nezahladili jsme měst, leda že lid jejich byl nepravostný.
A vše, cožkoli dáno bylo vám, jest (pouze dočasným) požitkem života pozemského a lákadlem jeho: a to, co u Boha jest, bude daleko lepším a stálejším. Což toho nepochopíte?
Zdaž pak ten, jemuž, slíbili jsme slib krásný a jemuž dostane se ho, bude roveň onomu, jemuž popřáli jsme požitku hmota pozemského, ale pak, v den zmrtvýchvstání bude jedním z předvedených k soudu?
Řeknou ti, nad nimiž po právu vyřčen jest ortel: „Pane náš, tito jsou, kteréž svedli jsme: a svedli jsme je stejně, jakož i my svedeni jsme byli: prosti jsme viny vůči tobě, neboť oni neuctívali nás.“
I řečeno bude oněm: „Volejte nyní ke společníkům svým“ — a volati budou k nim, však nebudou vyslyšeni jimi. A když spatří trest svůj, přáti si budou, aby byli následovali vedení (pravé).
Rci: „Co soudíte? Kdyby učinil Bůh nad vámi noc věčnou až do dne zmrtvýchvstání, který bůh, mimo Boha, mohl by dáti vám světlo? Což nedáte tomu sluchu?“
Rci: „Co soudíte? Kdyby učinil Bůh nad vámi den věčný až do dne zmrtvýchvstání, který bůh, kromě Boha, mohl by dáti vám noc, abyste mohli odpočívati v ní? Což neprohlédnete?“
A z milosrdenství svého učinil vám noc a den: abyste odpočívati mohli v noci, a abyste hledali si podílu z dobrodiní jeho ve dne, a abyste mu byli vděčni.
A předvedeme z každého národa svědka a řekneme: „předveďte důkaz svůj.“ Tehdy pak zvědí, že jedině Bůh má pravdu a ztratí se jim z dohledu to, co si byli vymyslili.
Zajisté pak Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, však svévolně jednal s nimi; dali jsme mu tolik pokladů, že klíče k nim byly by zatížily cely sbor mužů silných. Tehdy pak řekl mu lid jeho: „Neholedbej se přespříliš, neboť Bůh nemiluje těch, kdož holedbají se:
ale hledej pomocí toho, co dal ti Bůh, obydlí života budoucího a neopomíjej úlohy, jež připadla ti na světě: a buď dobročinným, jakož Bůh byl dobročinným vůči tobě, a nehledej konání špatností v zemi, neboť Bůh zajisté nemiluje těch, kdož špatnosti konají.“
Řekl: „Bylo mi to dáno jedině následkem vědění, jež ve mně jest.“ Což nevěděl, že Bůh byl zahladil před ním pokolení, která byla mocnější jej silou a většího bohatství? Však nebudou tázáni na proviněni svá provinilci.
I vycházel mezi lid svůj ve svém přepychu: a říkali ti, kteří žádali si života pozemského: „Kéž bychom měli to, co dáno bylo Qárúnovi, on zajisté jest šťastlivcem velkým.“
Však ti, jimž dáno bylo vědění, říkali: „Běda vám! Odměna Boha lepší jest pro toho, jenž uvěřil a konal dobré skutky: a nikomu nedostane se jí, vyjma těch, kdož trpělivě vyčkávají.“
A zrána ti, kteří přáli si býti na jeho místě den před tím, říkali: „Aj, dojista Bůh v hojnosti dává z darů svých, komu chce ze služebníků svých, aneb odměřuje je. Kdyby Bůh nebyl popřál nám milosti své, byla by se země rozpoltila pod námi. Aj, dojista dobře nevede se nevěřícím!
Kdokoliv přinese s sebou dobrý skutek, lepší dostane se mu odměny nad zásluhu jeho: a kdo přinese s sebou zlý skutek, věziž, že nebudou odměněni ti, kdož konali zlé skutky, leda dle toho, co činili.
Zajisté pak ten, jenž povinně uložil ti Čtení, navrátí tě do místa návratu.“ Rci: „Pán můj nejlépe ví o tom, kdo přinesl (dobré) vedení a kdo jest v bludu zjevném.“
a nevolej k jinému bohu vedle Boha: neníť Boha. kromě něho: všechno zahyne, vyjma zář tváře jeho. Jemu pak přináleží moc soudu a k němu budete navráceni!
