poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!

ثُمَّ إِنَّكُم بَعْدَ ذَٰلِكَ لَمَيِّتُونَ ﴿١٥﴾

Poté pak dojista zemřete;

ثُمَّ إِنَّكُمْ يَوْمَ ٱلْقِيَٰمَةِ تُبْعَثُونَ ﴿١٦﴾

pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.

وَلَقَدْ خَلَقْنَا فَوْقَكُمْ سَبْعَ طَرَآئِقَ وَمَا كُنَّا عَنِ ٱلْخَلْقِ غَٰفِلِينَ ﴿١٧﴾

Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.

وَأَنزَلْنَا مِنَ ٱلسَّمَآءِ مَآءًۢ بِقَدَرٍۢ فَأَسْكَنَّٰهُ فِى ٱلْأَرْضِ ۖ وَإِنَّا عَلَىٰ ذَهَابٍۭ بِهِۦ لَقَٰدِرُونَ ﴿١٨﴾

A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela.

فَأَنشَأْنَا لَكُم بِهِۦ جَنَّٰتٍۢ مِّن نَّخِيلٍۢ وَأَعْنَٰبٍۢ لَّكُمْ فِيهَا فَوَٰكِهُ كَثِيرَةٌۭ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ ﴿١٩﴾

A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte.

وَشَجَرَةًۭ تَخْرُجُ مِن طُورِ سَيْنَآءَ تَنۢبُتُ بِٱلدُّهْنِ وَصِبْغٍۢ لِّلْءَاكِلِينَ ﴿٢٠﴾

A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím.

وَإِنَّ لَكُمْ فِى ٱلْأَنْعَٰمِ لَعِبْرَةًۭ ۖ نُّسْقِيكُم مِّمَّا فِى بُطُونِهَا وَلَكُمْ فِيهَا مَنَٰفِعُ كَثِيرَةٌۭ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ ﴿٢١﴾

A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte.

وَعَلَيْهَا وَعَلَى ٱلْفُلْكِ تُحْمَلُونَ ﴿٢٢﴾

A na nich, jakož i na lodích jste nošeni.

وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا نُوحًا إِلَىٰ قَوْمِهِۦ فَقَالَ يَٰقَوْمِ ٱعْبُدُوا۟ ٱللَّهَ مَا لَكُم مِّنْ إِلَٰهٍ غَيْرُهُۥٓ ۖ أَفَلَا تَتَّقُونَ ﴿٢٣﴾

A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“

فَقَالَ ٱلْمَلَؤُا۟ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ مِن قَوْمِهِۦ مَا هَٰذَآ إِلَّا بَشَرٌۭ مِّثْلُكُمْ يُرِيدُ أَن يَتَفَضَّلَ عَلَيْكُمْ وَلَوْ شَآءَ ٱللَّهُ لَأَنزَلَ مَلَٰٓئِكَةًۭ مَّا سَمِعْنَا بِهَٰذَا فِىٓ ءَابَآئِنَا ٱلْأَوَّلِينَ ﴿٢٤﴾

Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých.

إِنْ هُوَ إِلَّا رَجُلٌۢ بِهِۦ جِنَّةٌۭ فَتَرَبَّصُوا۟ بِهِۦ حَتَّىٰ حِينٍۢ ﴿٢٥﴾

Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“

قَالَ رَبِّ ٱنصُرْنِى بِمَا كَذَّبُونِ ﴿٢٦﴾

Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“

فَأَوْحَيْنَآ إِلَيْهِ أَنِ ٱصْنَعِ ٱلْفُلْكَ بِأَعْيُنِنَا وَوَحْيِنَا فَإِذَا جَآءَ أَمْرُنَا وَفَارَ ٱلتَّنُّورُ ۙ فَٱسْلُكْ فِيهَا مِن كُلٍّۢ زَوْجَيْنِ ٱثْنَيْنِ وَأَهْلَكَ إِلَّا مَن سَبَقَ عَلَيْهِ ٱلْقَوْلُ مِنْهُمْ ۖ وَلَا تُخَٰطِبْنِى فِى ٱلَّذِينَ ظَلَمُوٓا۟ ۖ إِنَّهُم مُّغْرَقُونَ ﴿٢٧﴾

I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec,

فَإِذَا ٱسْتَوَيْتَ أَنتَ وَمَن مَّعَكَ عَلَى ٱلْفُلْكِ فَقُلِ ٱلْحَمْدُ لِلَّهِ ٱلَّذِى نَجَّىٰنَا مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلظَّٰلِمِينَ ﴿٢٨﴾

uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“

وَقُل رَّبِّ أَنزِلْنِى مُنزَلًۭا مُّبَارَكًۭا وَأَنتَ خَيْرُ ٱلْمُنزِلِينَ ﴿٢٩﴾

A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“

إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَءَايَٰتٍۢ وَإِن كُنَّا لَمُبْتَلِينَ ﴿٣٠﴾

V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.

ثُمَّ أَنشَأْنَا مِنۢ بَعْدِهِمْ قَرْنًا ءَاخَرِينَ ﴿٣١﴾

Po nich pak vzbudili jsme jiná pokolení

فَأَرْسَلْنَا فِيهِمْ رَسُولًۭا مِّنْهُمْ أَنِ ٱعْبُدُوا۟ ٱللَّهَ مَا لَكُم مِّنْ إِلَٰهٍ غَيْرُهُۥٓ ۖ أَفَلَا تَتَّقُونَ ﴿٣٢﴾

a poslali jsme k nim posly z jejich středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“

وَقَالَ ٱلْمَلَأُ مِن قَوْمِهِ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ وَكَذَّبُوا۟ بِلِقَآءِ ٱلْءَاخِرَةِ وَأَتْرَفْنَٰهُمْ فِى ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا مَا هَٰذَآ إِلَّا بَشَرٌۭ مِّثْلُكُمْ يَأْكُلُ مِمَّا تَأْكُلُونَ مِنْهُ وَيَشْرَبُ مِمَّا تَشْرَبُونَ ﴿٣٣﴾

I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali setkání (s Bohem) v životě příštím, a jimž přespříliš dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije z toho, co vy pijete.

وَلَئِنْ أَطَعْتُم بَشَرًۭا مِّثْلَكُمْ إِنَّكُمْ إِذًۭا لَّخَٰسِرُونَ ﴿٣٤﴾

A poslouchati-li budete člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste propadli.

أَيَعِدُكُمْ أَنَّكُمْ إِذَا مِتُّمْ وَكُنتُمْ تُرَابًۭا وَعِظَٰمًا أَنَّكُم مُّخْرَجُونَ ﴿٣٥﴾

Slibuje vám snad, že poté, až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu) vyvedeni budete?

۞ هَيْهَاتَ هَيْهَاتَ لِمَا تُوعَدُونَ ﴿٣٦﴾

Pryč, pryč s tím, co slibováno jest vám.

إِنْ هِىَ إِلَّا حَيَاتُنَا ٱلدُّنْيَا نَمُوتُ وَنَحْيَا وَمَا نَحْنُ بِمَبْعُوثِينَ ﴿٣٧﴾

Není nám jiného života, než tohoto života pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni.

إِنْ هُوَ إِلَّا رَجُلٌ ٱفْتَرَىٰ عَلَى ٱللَّهِ كَذِبًۭا وَمَا نَحْنُ لَهُۥ بِمُؤْمِنِينَ ﴿٣٨﴾

On pouze jest mužem, jenž lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“

قَالَ رَبِّ ٱنصُرْنِى بِمَا كَذَّبُونِ ﴿٣٩﴾

Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“

قَالَ عَمَّا قَلِيلٍۢ لَّيُصْبِحُنَّ نَٰدِمِينَ ﴿٤٠﴾

Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“

فَأَخَذَتْهُمُ ٱلصَّيْحَةُ بِٱلْحَقِّ فَجَعَلْنَٰهُمْ غُثَآءًۭ ۚ فَبُعْدًۭا لِّلْقَوْمِ ٱلظَّٰلِمِينَ ﴿٤١﴾

A zastihlo je vykřiknutí (zkázy) právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen budiž lid nepravostný!

ثُمَّ أَنشَأْنَا مِنۢ بَعْدِهِمْ قُرُونًا ءَاخَرِينَ ﴿٤٢﴾

Po nich pak vzbudili jsme pokolení jiná.

مَا تَسْبِقُ مِنْ أُمَّةٍ أَجَلَهَا وَمَا يَسْتَـْٔخِرُونَ ﴿٤٣﴾

Nebude uspíšena nikterému národu lhůta jeho, aniž zpožděna.

ثُمَّ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا تَتْرَا ۖ كُلَّ مَا جَآءَ أُمَّةًۭ رَّسُولُهَا كَذَّبُوهُ ۚ فَأَتْبَعْنَا بَعْضَهُم بَعْضًۭا وَجَعَلْنَٰهُمْ أَحَادِيثَ ۚ فَبُعْدًۭا لِّقَوْمٍۢ لَّا يُؤْمِنُونَ ﴿٤٤﴾

Poté pak poslali jsme posly své jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž lid nevěřící!

ثُمَّ أَرْسَلْنَا مُوسَىٰ وَأَخَاهُ هَٰرُونَ بِـَٔايَٰتِنَا وَسُلْطَٰنٍۢ مُّبِينٍ ﴿٤٥﴾

Poté pak poslali jsme Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními svými a mocí zjevnou:

إِلَىٰ فِرْعَوْنَ وَمَلَإِي۟هِۦ فَٱسْتَكْبَرُوا۟ وَكَانُوا۟ قَوْمًا عَالِينَ ﴿٤٦﴾

Faraonovi a předním lidu jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl nadutý:

فَقَالُوٓا۟ أَنُؤْمِنُ لِبَشَرَيْنِ مِثْلِنَا وَقَوْمُهُمَا لَنَا عَٰبِدُونَ ﴿٤٧﴾

a řekli: „Zdaž uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž lid nám otročí?“

فَكَذَّبُوهُمَا فَكَانُوا۟ مِنَ ٱلْمُهْلَكِينَ ﴿٤٨﴾

A lháři nazvali je oba a stali se jedněmi ze zahubených.

وَلَقَدْ ءَاتَيْنَا مُوسَى ٱلْكِتَٰبَ لَعَلَّهُمْ يَهْتَدُونَ ﴿٤٩﴾

Tehdy pak dali jsme Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden:

وَجَعَلْنَا ٱبْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُۥٓ ءَايَةًۭ وَءَاوَيْنَٰهُمَآ إِلَىٰ رَبْوَةٍۢ ذَاتِ قَرَارٍۢ وَمَعِينٍۢ ﴿٥٠﴾

a učinili jsme syna Mariina a matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu, bezpečné a pramen (vody) mající.

يَٰٓأَيُّهَا ٱلرُّسُلُ كُلُوا۟ مِنَ ٱلطَّيِّبَٰتِ وَٱعْمَلُوا۟ صَٰلِحًا ۖ إِنِّى بِمَا تَعْمَلُونَ عَلِيمٌۭ ﴿٥١﴾

„Ó proroci, jezte z dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co činíte, dobře vím.

وَإِنَّ هَٰذِهِۦٓ أُمَّتُكُمْ أُمَّةًۭ وَٰحِدَةًۭ وَأَنَا۠ رَبُّكُمْ فَٱتَّقُونِ ﴿٥٢﴾

Zajisté pak tento národ váš jest národem jediným a já jsem Pánem vaším: mne tedy bojte se!“

فَتَقَطَّعُوٓا۟ أَمْرَهُم بَيْنَهُمْ زُبُرًۭا ۖ كُلُّ حِزْبٍۭ بِمَا لَدَيْهِمْ فَرِحُونَ ﴿٥٣﴾

Však lidé rozštěpili se ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z toho, což měla, se radujíc:

فَذَرْهُمْ فِى غَمْرَتِهِمْ حَتَّىٰ حِينٍ ﴿٥٤﴾

i ponech je v hloubi omylu jejich do lhůty určené.

أَيَحْسَبُونَ أَنَّمَا نُمِدُّهُم بِهِۦ مِن مَّالٍۢ وَبَنِينَ ﴿٥٥﴾

Zdaž domnívají se, že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze statků a dětí

نُسَارِعُ لَهُمْ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ ۚ بَل لَّا يَشْعُرُونَ ﴿٥٦﴾

předháníme se (v dosažení) pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší.

إِنَّ ٱلَّذِينَ هُم مِّنْ خَشْيَةِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ ﴿٥٧﴾

Zajisté pak ti, kdož bázní Pána svého naplněni jsou

وَٱلَّذِينَ هُم بِـَٔايَٰتِ رَبِّهِمْ يُؤْمِنُونَ ﴿٥٨﴾

a kteří ve znamení Pána svého věří:

وَٱلَّذِينَ هُم بِرَبِّهِمْ لَا يُشْرِكُونَ ﴿٥٩﴾

a kteří (ničeho) s Pánem svým nespolčují:

وَٱلَّذِينَ يُؤْتُونَ مَآ ءَاتَوا۟ وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَٰجِعُونَ ﴿٦٠﴾

a kteří dávají to, co dávají ana srdce jejich chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému se navrátí.

أُو۟لَٰٓئِكَ يُسَٰرِعُونَ فِى ٱلْخَيْرَٰتِ وَهُمْ لَهَا سَٰبِقُونَ ﴿٦١﴾

Tito předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují.

وَلَا نُكَلِّفُ نَفْسًا إِلَّا وُسْعَهَا ۖ وَلَدَيْنَا كِتَٰبٌۭ يَنطِقُ بِٱلْحَقِّ ۚ وَهُمْ لَا يُظْلَمُونَ ﴿٦٢﴾

Neukládáme nijaké duši břemene nad síly její: a u nás (uložena) jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno.

بَلْ قُلُوبُهُمْ فِى غَمْرَةٍۢ مِّنْ هَٰذَا وَلَهُمْ أَعْمَٰلٌۭ مِّن دُونِ ذَٰلِكَ هُمْ لَهَا عَٰمِلُونَ ﴿٦٣﴾

Však srdce jejich pohroužena jsou (v omylu) ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch konají:

حَتَّىٰٓ إِذَآ أَخَذْنَا مُتْرَفِيهِم بِٱلْعَذَابِ إِذَا هُمْ يَجْـَٔرُونَ ﴿٦٤﴾

(a budou) až do chvíle, kdy postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle, pak volají zděseně.

لَا تَجْـَٔرُوا۟ ٱلْيَوْمَ ۖ إِنَّكُم مِّنَّا لَا تُنصَرُونَ ﴿٦٥﴾

„Nevolejte dnešního dne, neb námi vám nebude pomoženo:

قَدْ كَانَتْ ءَايَٰتِى تُتْلَىٰ عَلَيْكُمْ فَكُنتُمْ عَلَىٰٓ أَعْقَٰبِكُمْ تَنكِصُونَ ﴿٦٦﴾

vždyť dávno již byla předříkávána vám znamení moje, však vy na podpatcích svých jste se otáčeli,

مُسْتَكْبِرِينَ بِهِۦ سَٰمِرًۭا تَهْجُرُونَ ﴿٦٧﴾

plni pýchy na to vedli jste plané rozmluvy půlnoční.“

أَفَلَمْ يَدَّبَّرُوا۟ ٱلْقَوْلَ أَمْ جَآءَهُم مَّا لَمْ يَأْتِ ءَابَآءَهُمُ ٱلْأَوَّلِينَ ﴿٦٨﴾

Což nebudou uvažovati o tom, co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co nepřišlo otcům jejich minulým?

أَمْ لَمْ يَعْرِفُوا۟ رَسُولَهُمْ فَهُمْ لَهُۥ مُنكِرُونَ ﴿٦٩﴾

Aneb snad nepoznávali proroka svého a (proto) jej zapírají?

أَمْ يَقُولُونَ بِهِۦ جِنَّةٌۢ ۚ بَلْ جَآءَهُم بِٱلْحَقِّ وَأَكْثَرُهُمْ لِلْحَقِّ كَٰرِهُونَ ﴿٧٠﴾

Aneb řeknou, „Džinny jste posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a většina jich pravdu nenávidí.

وَلَوِ ٱتَّبَعَ ٱلْحَقُّ أَهْوَآءَهُمْ لَفَسَدَتِ ٱلسَّمَٰوَٰتُ وَٱلْأَرْضُ وَمَن فِيهِنَّ ۚ بَلْ أَتَيْنَٰهُم بِذِكْرِهِمْ فَهُمْ عَن ذِكْرِهِم مُّعْرِضُونَ ﴿٧١﴾

Však kdyby pravda byla následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí.

أَمْ تَسْـَٔلُهُمْ خَرْجًۭا فَخَرَاجُ رَبِّكَ خَيْرٌۭ ۖ وَهُوَ خَيْرُ ٱلرَّٰزِقِينَ ﴿٧٢﴾

Což žádáš od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on nejlepším jest všech živitelů.

وَإِنَّكَ لَتَدْعُوهُمْ إِلَىٰ صِرَٰطٍۢ مُّسْتَقِيمٍۢ ﴿٧٣﴾

Ty pak zajisté voláš je ke stezce přímé:

وَإِنَّ ٱلَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِٱلْءَاخِرَةِ عَنِ ٱلصِّرَٰطِ لَنَٰكِبُونَ ﴿٧٤﴾

a ti, kteří nevěří v život budoucí, od oné stezky se uchylují.

۞ وَلَوْ رَحِمْنَٰهُمْ وَكَشَفْنَا مَا بِهِم مِّن ضُرٍّۢ لَّلَجُّوا۟ فِى طُغْيَٰنِهِمْ يَعْمَهُونَ ﴿٧٥﴾

A kdybychom byli slitovali se nad nimi a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě dál stáli na svém bloudění (v nevíře).

وَلَقَدْ أَخَذْنَٰهُم بِٱلْعَذَابِ فَمَا ٱسْتَكَانُوا۟ لِرَبِّهِمْ وَمَا يَتَضَرَّعُونَ ﴿٧٦﴾

A přece již postihli jsme je trestem, však neponížili se před Pánem svým, aniž sklonili šíje své:

حَتَّىٰٓ إِذَا فَتَحْنَا عَلَيْهِم بَابًۭا ذَا عَذَابٍۢ شَدِيدٍ إِذَا هُمْ فِيهِ مُبْلِسُونَ ﴿٧٧﴾

až když otevřeli jsme na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad ním!

وَهُوَ ٱلَّذِىٓ أَنشَأَ لَكُمُ ٱلسَّمْعَ وَٱلْأَبْصَٰرَ وَٱلْأَفْـِٔدَةَ ۚ قَلِيلًۭا مَّا تَشْكُرُونَ ﴿٧٨﴾

Onť to jest, jenž utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu vděčni.

وَهُوَ ٱلَّذِى ذَرَأَكُمْ فِى ٱلْأَرْضِ وَإِلَيْهِ تُحْشَرُونَ ﴿٧٩﴾

Onť to jest, jenž dal vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete.

وَهُوَ ٱلَّذِى يُحْىِۦ وَيُمِيتُ وَلَهُ ٱخْتِلَٰفُ ٱلَّيْلِ وَٱلنَّهَارِ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ ﴿٨٠﴾

Onť to jest, jenž obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne: což toho nepochopíte (rozumem)?

بَلْ قَالُوا۟ مِثْلَ مَا قَالَ ٱلْأَوَّلُونَ ﴿٨١﴾

Však ne: říkají totéž, co říkali staří;

قَالُوٓا۟ أَءِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًۭا وَعِظَٰمًا أَءِنَّا لَمَبْعُوثُونَ ﴿٨٢﴾

říkají: „Zdaž až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni že budeme?

لَقَدْ وُعِدْنَا نَحْنُ وَءَابَآؤُنَا هَٰذَا مِن قَبْلُ إِنْ هَٰذَآ إِلَّآ أَسَٰطِيرُ ٱلْأَوَّلِينَ ﴿٨٣﴾

To již slibováno bylo nám, jakož i otcům našim, před tím: zajistéť jsou to jen báchorky starých:“

قُل لِّمَنِ ٱلْأَرْضُ وَمَن فِيهَآ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ ﴿٨٤﴾

Rci: „Komu přináleží země a cožkoliv na ní jest — víte-li?“

سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ أَفَلَا تَذَكَّرُونَ ﴿٨٥﴾

Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což tedy si toho nepřipomenete?“

قُلْ مَن رَّبُّ ٱلسَّمَٰوَٰتِ ٱلسَّبْعِ وَرَبُّ ٱلْعَرْشِ ٱلْعَظِيمِ ﴿٨٦﴾

Rci: „Kdo pánem jest sedmera nebes a pán trůnu mocného?“

سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ ﴿٨٧﴾

Řeknou: „Patří Bohu.“ Rci: „Což tedy nebudete se báti?“

قُلْ مَنۢ بِيَدِهِۦ مَلَكُوتُ كُلِّ شَىْءٍۢ وَهُوَ يُجِيرُ وَلَا يُجَارُ عَلَيْهِ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ ﴿٨٨﴾

Rci: „V čí ruce jest panství nade všemi věcmi a jenž chrání, sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“

سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ فَأَنَّىٰ تُسْحَرُونَ ﴿٨٩﴾

Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak tedy můžete tak býti očarováni?“

بَلْ أَتَيْنَٰهُم بِٱلْحَقِّ وَإِنَّهُمْ لَكَٰذِبُونَ ﴿٩٠﴾

Ano, přinesli jsme jim pravdu: však oni zajisté lháři jsou.

مَا ٱتَّخَذَ ٱللَّهُ مِن وَلَدٍۢ وَمَا كَانَ مَعَهُۥ مِنْ إِلَٰهٍ ۚ إِذًۭا لَّذَهَبَ كُلُّ إِلَٰهٍۭ بِمَا خَلَقَ وَلَعَلَا بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍۢ ۚ سُبْحَٰنَ ٱللَّهِ عَمَّا يَصِفُونَ ﴿٩١﴾

Bůh zajisté si neučinil syna a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte!

عَٰلِمِ ٱلْغَيْبِ وَٱلشَّهَٰدَةِ فَتَعَٰلَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ ﴿٩٢﴾

Onť zná věci skryté i věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním spolčujete.“

قُل رَّبِّ إِمَّا تُرِيَنِّى مَا يُوعَدُونَ ﴿٩٣﴾

Rci: „Pane můj, ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim,

رَبِّ فَلَا تَجْعَلْنِى فِى ٱلْقَوْمِ ٱلظَّٰلِمِينَ ﴿٩٤﴾

Pane můj, nedej mi pak býti mezi lidem nepravostným!“

وَإِنَّا عَلَىٰٓ أَن نُّرِيَكَ مَا نَعِدُهُمْ لَقَٰدِرُونَ ﴿٩٥﴾

Myť zajisté můžeme ukázat ti, co slibujeme jim;

ٱدْفَعْ بِٱلَّتِى هِىَ أَحْسَنُ ٱلسَّيِّئَةَ ۚ نَحْنُ أَعْلَمُ بِمَا يَصِفُونَ ﴿٩٦﴾

odpuzuj zlé tím, co jest lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají.

وَقُل رَّبِّ أَعُوذُ بِكَ مِنْ هَمَزَٰتِ ٱلشَّيَٰطِينِ ﴿٩٧﴾

A rci: „Pane můj, útočiště béřu k tobě před našeptáváním zlých duchů:

وَأَعُوذُ بِكَ رَبِّ أَن يَحْضُرُونِ ﴿٩٨﴾

a útočiště béřu k tobě, Pane můj, před přiblížením se jich ke mne.“

حَتَّىٰٓ إِذَا جَآءَ أَحَدَهُمُ ٱلْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ٱرْجِعُونِ ﴿٩٩﴾

Však když k některému z nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se,

لَعَلِّىٓ أَعْمَلُ صَٰلِحًۭا فِيمَا تَرَكْتُ ۚ كَلَّآ ۚ إِنَّهَا كَلِمَةٌ هُوَ قَآئِلُهَا ۖ وَمِن وَرَآئِهِم بَرْزَخٌ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ ﴿١٠٠﴾

abych činiti mohl dobro v tom, co opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.

فَإِذَا نُفِخَ فِى ٱلصُّورِ فَلَآ أَنسَابَ بَيْنَهُمْ يَوْمَئِذٍۢ وَلَا يَتَسَآءَلُونَ ﴿١٠١﴾

A když troubeno bude na roh, v den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi, aniž navzájem se budou doprošovati.

فَمَن ثَقُلَتْ مَوَٰزِينُهُۥ فَأُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُفْلِحُونَ ﴿١٠٢﴾

Ti, jichž váha těžká bude, těm dobře povede se.

وَمَنْ خَفَّتْ مَوَٰزِينُهُۥ فَأُو۟لَٰٓئِكَ ٱلَّذِينَ خَسِرُوٓا۟ أَنفُسَهُمْ فِى جَهَنَّمَ خَٰلِدُونَ ﴿١٠٣﴾

Ti, jichž váha lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly a v pekle přebývati budou věčně.

تَلْفَحُ وُجُوهَهُمُ ٱلنَّارُ وَهُمْ فِيهَا كَٰلِحُونَ ﴿١٠٤﴾

Sžírati bude oheň tváře jejich a křiviti budou ústa svá.

أَلَمْ تَكُنْ ءَايَٰتِى تُتْلَىٰ عَلَيْكُمْ فَكُنتُم بِهَا تُكَذِّبُونَ ﴿١٠٥﴾

„Což nebyla vám čtena znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“

قَالُوا۟ رَبَّنَا غَلَبَتْ عَلَيْنَا شِقْوَتُنَا وَكُنَّا قَوْمًۭا ضَآلِّينَ ﴿١٠٦﴾

Řeknou: „Pane náš, přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se lidem bloudícím.

رَبَّنَآ أَخْرِجْنَا مِنْهَا فَإِنْ عُدْنَا فَإِنَّا ظَٰلِمُونَ ﴿١٠٧﴾

Pane náš, vyveď nás odsud: a vrátíme-li se (k bludu), pak jistě budeme nepravostní.“

قَالَ ٱخْسَـُٔوا۟ فِيهَا وَلَا تُكَلِّمُونِ ﴿١٠٨﴾

Řekne Bůh: „Vehnáni buďte do něho a nemluvte na mne.

إِنَّهُۥ كَانَ فَرِيقٌۭ مِّنْ عِبَادِى يَقُولُونَ رَبَّنَآ ءَامَنَّا فَٱغْفِرْ لَنَا وَٱرْحَمْنَا وَأَنتَ خَيْرُ ٱلرَّٰحِمِينَ ﴿١٠٩﴾

Neb zajisté byla část služebníků mých, kteří říkali: ‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných‘

فَٱتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰٓ أَنسَوْكُمْ ذِكْرِى وَكُنتُم مِّنْهُمْ تَضْحَكُونَ ﴿١١٠﴾

a vy žert tropili jste si z nich, až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a vysmáli jste se jim.

إِنِّى جَزَيْتُهُمُ ٱلْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوٓا۟ أَنَّهُمْ هُمُ ٱلْفَآئِزُونَ ﴿١١١﴾

Jáť pak zajisté odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v pravdě oni šťastni jsou!“

قَٰلَ كَمْ لَبِثْتُمْ فِى ٱلْأَرْضِ عَدَدَ سِنِينَ ﴿١١٢﴾

Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi počet roků?“

قَالُوا۟ لَبِثْنَا يَوْمًا أَوْ بَعْضَ يَوْمٍۢ فَسْـَٔلِ ٱلْعَآدِّينَ ﴿١١٣﴾

Řeknou: „Prodleli jsme tam den aneb část dne: i taž se početvedoucích.“

قَٰلَ إِن لَّبِثْتُمْ إِلَّا قَلِيلًۭا ۖ لَّوْ أَنَّكُمْ كُنتُمْ تَعْلَمُونَ ﴿١١٤﴾

Řekne Bůh: „Dleli jste tam pouze maličko, kdybyste to mohli věděti.

أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَٰكُمْ عَبَثًۭا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ ﴿١١٥﴾

Zdaž domnívali jste se, že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k nám nebudete navráceni?“

فَتَعَٰلَى ٱللَّهُ ٱلْمَلِكُ ٱلْحَقُّ ۖ لَآ إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ ٱلْعَرْشِ ٱلْكَرِيمِ ﴿١١٦﴾

Pročež povýšen budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě něho, Pána trůnu vznešeného.

وَمَن يَدْعُ مَعَ ٱللَّهِ إِلَٰهًا ءَاخَرَ لَا بُرْهَٰنَ لَهُۥ بِهِۦ فَإِنَّمَا حِسَابُهُۥ عِندَ رَبِّهِۦٓ ۚ إِنَّهُۥ لَا يُفْلِحُ ٱلْكَٰفِرُونَ ﴿١١٧﴾

A kdo uctívá vedle Boha boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté dobře nepovede se nevěřícím!

وَقُل رَّبِّ ٱغْفِرْ وَٱرْحَمْ وَأَنتَ خَيْرُ ٱلرَّٰحِمِينَ ﴿١١٨﴾

A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“

مشاركة الموضوع