V den, kdy spatříte ji, každá kojitelka upustí kojence svého a každá žena obtěžkaná upustí břímě své: a spatříš lidi jako opilé a nebudou opilí: však trest boží přísný jest.
Ó lidé, jste-li v pochybnostech ohledně zmrtvýchvstání, (uvažte), že stvořili jsme vás z prachu, pak ze semene, pak ze sražené krve, pak z kousku masa buď ve tvaru aneb beztvárného, abychom dali vám důkazy (moci své). A ponecháváme v lůnech cokoliv chceme až do lhůty předurčené: pak necháme vás vyjíti jako kojence: pak dáme vám dosíci věku dospělosti: a někteří z vás zemřou, jiní pak dojdou věku sešlosti takové, že nevědí ničeho z toho, co byli před tím věděli. A vidíš zemi vyschlou: však jakmile seslali jsme na ni vodu, vzpružila se a zbobtnala: a vzrostl na ní veškerý druh rostlin rozkošných.
A jest mezi lidmi takový, jenž slouží Bohu ramenářsky: když postižen jest dobrem, jest spokojen: však když postižen jest zkouškou, obrátí se čelem vzad. Takto ztrácí život pozemský i život budoucí: toť zajisté ztráta jest zjevná.
Kdožkoli domnívá se, ze Bůh nepomůže prorokovi v životě pozemském i budoucím, nechť natáhne provaz k nebi, a pak nechť uřízne jej: pak nechť dává pozor, odstraní-li lest jeho to, nač se zlobí:
Zajisté ti, kdož uvěřili a Židé a sabejští a křesťané a mágové a ti, kdož Bohu dávají společníky, shledají, že Bůh rozhodne mezi nimi v den zmrtvýchvstání: neboť Bůh věcí všechněch jest svědkem.
Což nevidíš, že Bohu klaní se cožkoli na nebi jest i na zemi? a slunce a měsíc a hory a stromy a zvířata a většina lidí? Však mnohým již přisouzen byl trest: a koho Bůh potupý toho nikdo nemůže poctíti: Bůh pak zajisté činí, co chce.
Zajisté pak uvede Bůh ty, kdož uvěřili, a konali dobré skutky do zahrad, pod nimiž řeky tekou: ozdobeni v nich budou náramky zlatými a perlami a oděv jich tam bude hedvábný.
Těm pak, kdož neuvěřili, a odvracejí druhé od stezky boží a od modlitebnice posvátné, kterou učinili jsme pro (všechny) lidi: stejně pro ty, kdož v ní obývají, jakož i venkovské: a těm, kdož chtějí znesvětiti ji ze svévole, okusit dáme trestu bolestného.
A (pomni), když naznačili jsme Abrahamovi místo domu posvátného, (řkouce): „Nespolčuj se mnou ničeho, ale očišťuj dům můj pro ty, kdož obcházeti jej budou v průvodu, a kdož konati v něm budou modlitbu v stoje, neb v kleče, neb padše na tváře své.“
aby dosvědčili dobrodiní poskytnutá jim a aby vyslovovali jméno Boha po určitý počet dnů nad tím, co výživou dal jim ze zvířat a dobytčat: jezte z nich a nakrmte i nuzné a chudé.
Tak (čiňte). A kdožkoli ve velké úctě bude míti své zápovědi Boha, bude to lepším proň u Pána jeho. Dovoleno jest vám maso dobytčat, vyjma dříve vám vyjmenovaných: straňte se pak poskvrny model a vyhýbejte se mluvě lživé.
Upřímní (buďte) k Bohu (ve víře), nespolčujíce s ním ničeho, neboť kdožkoli spolčuje co s Bohem, jako by spadl s oblak a schvátil jej pták neb odvál jej vítr do končin dálných.
Každému národu ustanovili jsme obřady jeho, aby vyslovoval jméno Boha nad tím, čímž k výživě je obdařil v němé tváři — a Bůh váš jest Bůh Jediný: pročež do jeho vůle odevzdejte se a radostnou zvěst věstiž poníženým,
kteří, když vysloveno jest jméno Boha, zachvějí se v srdcích svých úctou: a trpělivi jsou v protivenstvích, jež postihnou je: a zachovávají modlitbu: a z toho, čímž (k výživě) obdařili jsme je, rozdávají.
A velbloudy učinili jsme oběťmi při obřadech božích: v nich mnoho dobra máte. Pročež vyslovujte jméno boží nad nimi, když stojí v řadě (před obětováním): a když byli padli na boky své, pojídejte z nich a dejte najísti těm, kdož spokojí se i tomu, jenž si žádá. Takto podmanili jsme je vám, abyste nám byli vděčni.
Nedostihne maso jejich, aniž krev, Boha; ale dostihne ho bázeň boží od vás. Takto Bůh podmanil vám je, abyste vyvyšovali Boha ve chvále za vedení vás: a radostnou zvěst oznamuj dobře činícím.
těm, kdož vypuzeni byli z příbytků svých bezprávně, jen proto, že říkají: „Pánem naším jest Bůh.“ A kdyby Bůh nebyl zapuzoval jedny lidi druhými, byly by bývaly pokořeny kláštery a chrámy a modlitebnice a mešity, v nichž mnoho vyslovováno jest jméno boží; a Bůh dojista pomáhá tomu, kdo jemu pomáhá: a Bůh silný jest a mocný.
Pomůže těm, kteří, budou-li upevněni v této zemi, zachovávati budou modlitbu a dávati budou povinnou almužnu: a nabádati budou k dobru a zbraňovati budou od zla. Bohu pak přináleží konečné (rozhodnutí) věcí.
Neposlali jsme před tebou ni jednoho posla neb proroka, do jehož přání nebyl by vrhl Satan nějaké přání nesprávné, však Bůh zrušuje to, co vrhá Satan do myšlení: poté pak rozsuzuje Bůh ohledně znamení svých, neboť Bůh zajisté vševědoucí jest a moudrý.
(Svoluje k tomu), aby učinil to, co vrhá Satan v myšlení zkouškou pro ty, v jichž srdcích je choroba a jichž srdce zatvrzelá jsou: a nepravostní zajisté v roztržce jsou daleké.
A aby zvěděli ti, jimž dáno bylo vědění, že jest to pravdou od Pána tvého a aby uvěřili v ni a aby podvolila se jí srdce jejich: Bůh pak zajisté vede ty, kdož uvěřili, ke stezce přímé.
A ti, kteří vystěhovali se na stezce boží, poté padli v boji aneb zemřeli, Bůh dojista obštědří je údělem krásným, neboť Bůh zajisté nejlepším jest ze všech obštědřovatelů.
Tak (stane se), A kdožkoli učiní odvetu stejnou měrou, jíž bylo mu ukřivděno a opět bezpráví mu učiněno jest, tomu dojista pomůže Bůh, neboť Bůh zajisté jest promíjející a velký v odpouštění.
Zdaž nevidíš, že Bůh podmanil vám cožkoli jest na zemi, jakož i lodi, jež plují po moři z rozkazu jeho? A on zadržuje nebesa, aby nespadla na zem, vyjma z dovolení jeho, neb Bůh zajisté vůči lidem laskavý jest a slitovný.
Každému národu určili jsme obřady, jimiž se řídí jedenkaždý: pročež nechť rozhodně nepře se (nikdo) s tebou v této věci; nýbrž volej (je) k Pánu svému, neboť ty dojista jsi veden cestou přímou.
A když předříkávána jsou jim znamení naše jasná, seznáš na tvářích těch, kdož neuvěřili, odpor: a málo schází k tomu, aby vrhli se na ony, kteří předříkávají jim znamení naše: Rci: „Mám ohlásiti vám cos horšího nad, to, co činíte? Oheň, jejž slíbil Bůh těm, kteří neuvěřili — a špatná to bude cesta!“
Ó lidé, činěno jest vám podobenství: i naslouchejte mu: v pravdě ti, které vzýváte mimo Boha, nemohli by stvořiti ani mouchy, i kdyby všichni shromáždili se k tomu; a kdyby odňala jim co moucha, nemohli by odníti toho od ní. Jak slabi jsou oba: prosící i prošený!
A bojujte pro Boha tak, jak on zaslouží si, aby zaň bylo bojováno: on vyvolil si vás a neučinil vám obtíží v náboženství: ve víře otce vašeho Abrahama. Onť nazval vás muslimy, již dříve a i v této (Knize), aby prorok váš byl svědkem vám a vy abyste svědky byli vůči lidem. Pročež zachovávejte modlitbu a dávejte (povinnou) almužnu a opírejte se o Boha: onť Pánem jest vaším: jak výborný to Pán a jak výborný spomocník!