Alif. Lám. Rá. Tato znamení jsou Knihy a Čtení zjevného.
Častokráte přáti si budou nevěřící, aby byli z odevzdaných do vůle Boží.
Nech je, ať hodují a užívají a klamati dávají se nadějí: však zvědí!
Nezahladili jsme nikdy města, aniž by dáno bylo mu písmo povědomé.
Nelze nikterému národu uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji.
A říkají: „Ty, jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem jsi posedlý:
zdaž nebyl bys přišel k nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“
Nesesíláme andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již poshověno nevěřícím.
Zajistéť seslali jsme Napomenutí a jistě chrániti je budeme.
A již před tebou poslali jsme vyslance k sektám předešlých:
a nepřisel ani jeden prorok k nim, aniž by se mu nebyli vysmívali:
a na stejnou dráhu uvedeme srdce provinilců.
Neuvěří v ně, jakž minulá zvyklost byla předešlých:
i kdybychom otevřeli nad nimi bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní,
stále by říkali ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme očarovaný!“
Ustanovili jsme na nebi znamení zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled) pohlížejících:
a ochránili je před každým Satanem kamenovaným,
vyjma toho, jenž naslouchá pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene viditelným.
A rozprostřeli jsme zemi a rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní všem věcem dle zvážení:
a zaopatřili jsme na ní výživu vám, jakož i těm, kterých nevyživujete.
Není věci, jíž zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen v množství stanoveném.
A vyslali jsme větry zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu, jíž napájíme vás: a vy nejste pány nádrží jejich.
Zajisté my jsme to, kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme dědici.
Zajisté znali jsme ony, kdož předešli vás a známe ty, kteří po vás přijdou.
V pravdě Pán tvůj shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a vševědoucí.
Stvořili jsme pak člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:
před ním pak stvořili jsme Džinny z ohně sžírajícího.
(Pomni), když řekl Pán tvůj k andělům: „Jáť zajisté tvořím člověka z hlíny, z bláta hrnčířského:
a až vytvořím podobu jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své, uctívajíce ho.“
I padli na tváře své andělé všichni, vesměs,
vyjma Iblíse jenž, odepřel připojiti se k uctívajícím.
Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč nepřipojuješ se k uctívajícím?“
Řekl: „Nepadnu na tvář svou před člověkem, jejž stvořil's z hlíny, z bláta hrnčířského.“
Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud — zajistéť kamenován jsi!
A dojista prokletí bude nad tebou až do dne soudného.“
Řekl: „Pane můj, poshov mi do dne vzkříšení jejich.“
Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž poshověno jest,
až do dne lhůty stanovené.“
Řekl: „Pane můj, za to, že's zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a všechny zlákám je,
vyjma služebníků tvojich upřímných.“
Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest správná,
neboť nad služebníky mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož následovati budou tě, byvše zlákáni.“
V pravdě, peklo zaslíbeným jest místem těchto všechněch.
V ně sedmero vede bran a u každé brány bude z nich oddíl určitý.
Však bohabojní dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů:
„Vstupte do nich v pokoji a bezpečí!“
Zprostili jsme nitra jejich veškeré zášti: bratrsky hověti si budou na lehátkách, pohlížejíce si tváří v tvář:
tam nepostihne jich nikdy únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou.
Oznam služebníkům mým, že velký jsem v odpouštění, slitovný:
a že trest můj trest jest bolestný:
a vypravuj jim o hostech Abrahamových,
když vešli k němu a řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se vás.“
Řekli: „Nelekej se, neboť přinášíme ti zvěst, že obdařen budeš synem moudrým.“
Řekl: „Zdaž zvěstovati budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v pravdě máte mi oznámiti?“
Řekli jsme ti novinu pravdivou: tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí naději.“
Řekl: „Kdož ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma zbloudilých?“
Řekl dále: „Jaké jest poslání vaše, ó poslové?“
Řekli: „Zajisté posláni jsme k lidu provinilému,
vyjma rodu Lotova, kterýž zachráníme veškerý,
kromě ženy jeho, jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“
A když k rodu Lotovu přišli vyslanci,
řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“
Řekli: „Ovšem, přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj) pochybuje:
přinesli jsme ti pravdu a pravdu mluvíme:
vyjdi tudíž s rodinou svou za temna (této) noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno jest vám.“
Dali jsme mu pak tento rozkaz neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z rána.
I přihnal se lid města, rozradován zprávou —
Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež nezneuctívejte mne:
a bojte se Boha a potupou nepokrývejte mne.“
Řekli: „Zdaž nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval útulku) komukoliv?“
Řekl: „Zde jsou dcery mé, chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“
Při životě tvém, lid zajisté bloudil v opojení svém:
a bouře zachvátila je při slunce východu:
a obrátili jsme město vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny vypálené:
zajistéť v tomto všem znamení jest pro bedlivě badající.
A města ona leží na cestě tam dosud zůstalé:
zajistéť v tomto (všem) znamení jest pro věřící.
Byli pak obyvatelé hvozdu též nepravostnými:
a pomstou svojí zasáhli jsme je a obě města jsou dojista příkladem zjevným.
A obyvatelé HEDŽRU lháři nazývali vyslance:
a předvedli jsme jim znamení naše, však odvrátili se od nich.
Ve skalách hor tesali si obydlí, aby byli v bezpečí,
však bouře zachvátila je za jitra časného,
a nic neprospěly jim jejich námahy.
Zajisté stvořili jsme nebe i země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě: hodina (soudu) pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž promíjením krásným,
neboť Pán tvůj zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím.
Již dali jsme ti sedm veršů ke stálému opakování a Korán velebný.
Nespočívej dlouhým pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně, nýbrž skloň křídla svá nad věřícími.
A rci: „Jáť v pravdě jsem varovatelem zjevným.“
Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují:
kdož dělí Korán na části.
Při Pánu tvém! Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch
Ohlašuj tudíž, což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců:
my pak zajisté dostačíme ti oproti posměváčkům,
kteří staví si vedle Boha boha jiného: však zvědí!
Dobře pak víme, že svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají:
pročež vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož padají na tvář svou:
a uctívej Pána svého, dokud nepřijde ti to, co jest jistotné.
