při usilovně se předbíhajících,
při rozkazy uspořádávajících!
V den, kdy rozezní se znějící
a přijde po ní následující,
v ten den se všechna srdce rozbuší
a zraky jejich se hanbou zkruší!
Říkají: \"Což vskutku budeme vráceni v stav původní,
až staneme se kostmi zpráchnivělými?\"
A připojí: \"To věru návrat byl by záhubný!\"
A ozve se jen zvuk jediný,
a hle, octnou se bdící na zemi!
Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,
když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:
\"K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,
a rci mu: \"Což se nepatří, aby ses očistil
a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?\"
A znamení největší mu ukázal,
však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,
pak zády se otočil a pryč pospíšil
a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:
\"Já vaším pánem jsem nejvyšším!\"
A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,
a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!
Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,
v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,
temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal
a zemi posléze rozprostřel,
a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil
a také hory tam zakotvil,
aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.
A až nadejde ten převrat nesmírný
v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,
tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.
a život pozemský si oblíbili,
těm věru peklo za útulek připravili.
Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,
ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.
Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;
proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?
Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!
Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.
A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.
