Ptal se tázající na trest, jenž dopadne
na nevěřící: není nikoho, kdo jej odrazí,
vždyť od Boha, Pána stupňů, přichází!
Stoupají k němu po nich andělé i duch v den, jehož délka let padesát tisíc měří.
Neochvějný buď a pěkně jen vytrvej!
Nevěřící daleko vidí ten den,
zatímco my nablízku jej vidíme.
V ten den nebe bude roztavené mosazi podobné
a hory budou jak vločky vlny barevné
a nebude se ptát přítel vřelý na přítele,
ačkoliv budou na dohled. Hříšník zatouží se vykoupit z trestu dne onoho syny vlastními,
i bratrem svým a družkou svou
a klanem vlastním, jenž mu je ochranou,
ba všemi, kdož na zemi jsou, aby se to stalo jeho záchranou.
Však pozor! Toto věru je oheň šlehající,
jenž svolává toho, kdo zády se otočil a odvrátil
a majetek shromažďoval a nakupil.
Člověk byl věru stvořen vrtkavý:
když dotkne se ho neštěstí, je ustrašený,
když dotkne se jej dobré, je odmítavý.
kdo v modlitbách jsou vytrvalí,
kdo stanovili podíl z jmění svého
pro žebráka i nešťastníka nemajetného
a kdo den soudný za pravdivý uznávají
a trestu Pána svého se obávají
- vždyť před trestem Pána tvého nikdo jist si není -
jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni -
kdož však více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci;
a kdo svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují
a kdo při svědectvích svých v pravdě stojí
a o modlitby své pilně dbají -
takoví v zahradách rajských se s poctami setkají!
Co děje se s nevěřícími, že k tobě krky natahují
a zprava i zleva se shlukují?
Žádá snad každý z nich, aby uveden byl do zahrad slastí?
Však pozor! Stvořili jsme je věru z toho, co sami dobře znají.
Však pozor! Přísahám při Pánu východů i západů, že vskutku schopni jsme
lepšími, než oni jsou, je vystřídat, a předejít se v tom nedáme.
Nech je být, ať si tlachají a hrají, až se setkají se svým dnem, jenž byl jim přislíben,
se dnem, kdy z hrobů jako by k obětištím chvátali vystoupí se spěchem,
se zrakem zahanbeným, pokryti ponížením. Takový bude den, jenž byl jim přislíben!
