Surah Sad ( The Letter Sad )

Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!

Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.

Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.

Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: \"Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.

Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!\"

A vzdálili se velmoži z nich a řekli: \"Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.

O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.

Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?\" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!

Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?

Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!

Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.

A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,

též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,

a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.

A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.

A přesto říkají: \"Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!\"

Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,

a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,

a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.

A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.

Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?

Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: \"Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!

Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni.\"

Odvětil David: \"On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je.\" A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.

A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.

A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!

Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?

Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.

A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,

když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,

a pravil: \"Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.

Přiveďte je ke mně!\" A jal se jim protínat nohy i šíje.

A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál

a volal: \"Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!\"

A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,

a také satany všechny, stavitele i potápěče,

jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.

\"Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!\"

A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.

Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: \"Satan se mne dotkl strádáním a mukami.\"

\"Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.

A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.

A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!\" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.

A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,

jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!

A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.

A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!

Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,

zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,

v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití

a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.

Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!

A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.

Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání

pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!

Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,

a jiného podoby stejné i druhů různých!

Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni

a řeknou: \"Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!\"

A zvolají: \"Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!\"

Pak zeptají se: \"Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,

kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?\"

Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.

Rci: \"Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,

Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!\"

Rci: \"Toto je zvěst nesmírná přece,

vy však od ní odvracíte se,

a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.

A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,

když Pán tvůj pravil andělům: \"Já smrtelníka z hlíny vytvořím,

a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!\"

A padli před ním na zem andělé všichni sborem

kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: \"Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?

Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?\"

Odpověděl: \"Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny.\"

I zvolal Bůh: \"Odejdi odsud, jsi zlořečený!

A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!\"

Pravil Iblís: \"Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!\"

Odpověděl: \"Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

až do dne času stanoveného!\"

Pravil Iblís: \"Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění

kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!

I pravil Bůh: \"Při pravdě, a já pravdu dím:

já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!\"

Rci: \"Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.

A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré

a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké.\"